

Stalo se mi to před lety taky. Měla jsem zlomenou ruku, cestou z kontroly na úrazovce jsem se stavila v Lidlu, že si vyberu peníze a koupím ovoce. V bankomatu jsem nechala 10 000. Zjistila jsem to při placení. Poctivý nálezce je odevzdal vedoucímu prodejny. Jsem mu dodnes moc vděčná.

Základní školu jsem skončila v roce 1978, studovala jsem pak dál - ale vždy ve výchovách šlo o ego učitele. Ve výtvarné výchově jsme chodili i na výstavy a do muzeí, šlo spíš o to probudit zájem o výtvarné umění. V hudebce - kdo neuměl zpívat, stačil referát o životě a díle hudebního skladatele. Ale v tělocviku - tam nepomohlo nic, byly čtverky a tedy dobře, pokud měl žák jinak jedničky a dvojky, dostal tedy z milosti za 3.

Je to hrozné, ale když člověk pečuje o někoho sám v režimu 24/7, je to nejlepší cesta ke zhroucení nebo takovému zkratu.
Jsem pro podmínku, stejně to paní nikdy v životě nevytěsní a bude to mít před očima stále.

Opravdu to někoho zajímá?? Je povoláním dcera...same nedokázala nic.
2