

Kdyby mi někdo zabil jen tak příbuzného, protože mu třeba nechtěl prodat pozemek a soused by řekl "ten co ho zabil, se choval fakt rozumně", tak si asi všichni dovedou představit, jaké "nerozumné reakce" by mi proběhly hlavou...

Myslím si, že zde důvod k trápení nebyl. Mám obavy, že neopodstatněné trápení (a rozumím, že psychice někdy člověk neporučí) nestojí za rizika s možným trápením kvůli následkům operace - ať už přirozeným a nevyhnutelným, tak těm neočekávaným a neodhadnutelným.
Je dobře, že ta možnost existuje, už jen pro případy, kdy třeba kvůli melanomu nebo jinému poškození musí dojít k nějaké rekonstrukci, ale vždycky je třeba mít na paměti, že vlastní dojem o tom, co si o mě okolí myslí, nemusí...
