

Mobily a sociální sítě, bohužel. Čas, který by se mohl věnovat relaxaci, rodině či koníčkům atd. na vybalancování stresu, je 'sežrán' koukáním na obsah v mobilu. Včera večer jsem jela pozdě domů autobusem (1.5 hodiny), a dříve, kdy by si lidi zdřímli, nebo prostě 'vypnuli a jen tak koukali na ubíhající krajinu' tak většina z nich koukala do mobilů. Za a) je to nápor na oči a krční páteř a za b) mozek je pořád v pohotovosti, musí zpracovávat informace spíše...

Milovala ji tak moc, že zvolila jeden z nejkrutějších způsobů, jak ji zabít. Chudinka dcera tak musela před svou smrtí vnímat obrovskou bolest z rukou člověka, který ji měl chránit a pomoct. Nevím, jestli to má v hlavě v pořádku, ale plánovala zabití, pro sebe nenásilné, a přitom brutální pro své dítě. Kdyby ji opravdu milovala, tak by tento způsob nevolila.

Tito lidé se od útlého věku učili, že „je nikdo nepřijde zachránit“ a že dokonce i lidé, kteří jsou jim nejbližší, mohou ohrozit jejich zdraví, životní pohodu a štěstí. - Tuto zkušenost mám, naučila jsem se mít vždy plán B, a spoléhám jenom na sebe. Jiná už nebudu, neb jsem nepotkala nikoho, kdo by mne přesvědčil, že by to mělo být nějak jinak. V mém věku jsem spokojená, a soběstačná, velká zklamání se již nekonají.

Teď jsem dočetla článek o devítilé holčičce, kterou držela vlastní 'matka', aby ji mohl znásilnit vlastní 'otec' a teď zase tahleta, která ohrozí svého syna. Nevím, co se jim honilo hlavou, ale ať jdou do vězení. Nezaslouží si ani děti, ani žádné slitování, protože matky by své děti měly chránit za každých okolností.

Dnes zákazníci potřebují:
Já nic z toho nepotřebuji, jen aby pořádně jezdilo bez nějakých zbytečných oprav.
1