

U mě tohle rozhodně pravda není. Můj taťka by pro rodinu dýchal, v podstatě jí obětoval celý život, na mě jako dceru nikdy nezapomněl, věnoval mi spoustu volného času, svých zkušeností...Ale můj první manžel, se kterým mám syna je bohužel pravý opak - Rodinu měl jenom proto, že je to společenská norma, ale žádný svůj volný čas jí nebyl ochoten věnovat, na syna kašlal od plínek, už má za sebou 3 nepovedená manželství, dluhy a momentálně mě nenávidí za to...

Přiznám se, že mě to rozčiluje, protože už tak jsou ceny v restauracích, kavárnách a cukrárnách dost vysoké (pro člověka jako já). Ale samozřejmě člověk nechce být za burana, tak nějaké spropitné dá. Potom je ale velmi smutné, když ho nedostane ta obsluha, ale přímo majitel a ještě se musí zdanit.
Ale máme to v práci podobně: Jsem zdr. sestra v zařízení pro terminálně nemocné. Naše zařízení je v okolí vyhlášené svou dobrou péčí. Proto spousta lidí, kteří...

Mně je jí líto. Protože jakého si chce najít muže, když vypadá jako žena (resp. jako žena se stylizuje a vystupuje tak ve společnosti), ale má penis? Muž, který je orientovaný na ženy, přeci bude chtít tu ženu i při té intimitě. Myslím si, že by měla svou proměnu dokončit se vším všudy. Chápu, že to má svá úskalí, ale pokud chce mít jednou šťastný partnerský život, bude to muset udělat. Jinak ji budou vyhledávat jen samí exoti a ne normální muži.

K nám teď přijali do práce (zdravotně - sociální zařízení, hospic) ženu, která se ve středních letech rozhodla, že chce být ošetřovatelkou. Má potetované celé ruce, prsty... vypadá to teda dost divně, osobně tohle nechápu. Ale nadřízená, která jí přijímala, si toho hned nevšimla, všimla si toho až později při dalším setkání s ní, byla z toho otřesena a řekla jí to - Tak ona, že bude nosit dlouhé rukávy aby nepohoršovala atd., jenomže má potetované ty ruce...

Máme jedno dítě. Chtěla jsem ještě další, ale nezadařilo se a teď už jsme na to asi fakt staří. Zpočátku mi to bylo líto, teď ale vidím, že je to asi dobře, protože mít další děti, nemohli bychom dopřát synovi to, co můžeme nyní - podporovat ho v jeho zájmech, umožnit mu jezdit se školou na výlety, o prázdninách tábory...Taky si společně rádi jako rodina zajedeme někam na výlet, na bazén, do cukrárny, někdy i na nějaký koncert - nežijeme si nijak na vysoké...

Moje babička narozená r.1919 byla z jednovaječných dvojčat. Vyprávěla, že právě u ní se myslelo, že brzy zemře, proto je hned křtili... Nakonec přežila i svou sestru, dožila se 81 let. Její sestra jen o něco málo míň. Co bylo zajímavé, tak přestože žily každá jinde a ani se vlastně ve stáří moc nevídaly, byly si i v důchodovém věku podobné jako vejce vejci 🙂

Jednou jsem tohle musela natvrdo udělat kolegovi, kamarádovi, se kterým jsme měli blízký vztah, ale bohužel on měl velmi blízký vztah i k alkoholu a časem si tak způsobil velké zdravotní problémy. Chodila jsem mu pomáhat, když byl po operaci a nemohl chodit, byl jinak úplně sám a nesešel schody, tak jsem mu vozila nákupy. On si od toho ale sliboval něco víc, nechtěl pochopit, že jsem vdaná a mám malé dítě, a že s ním nic mít nechci. Když pominuly důvody za...

S mužem vychováváme jednoho syna. Moc jsme chtěli druhé dítě, ale nedařilo se. Nejdřív jsem z toho byla zoufalá, pak jsem se nad tím ale víc zamýšlela a přešla do stavu, kdy jsem to prostě přestala řešit a začala si užívat výhod jednoho dítěte a toho, že už je větší a můžeme s ním leccos podnikat. S mužem jsme se dohodli, že vzhledem k věku a dalším okolnostem, se nebudeme za dítětem hnát, podstupovat IVF apod., ale necháme to plynout a co se má stát, se...

Biologický otec mého syna nemá zájem se s ním stýkat, vezme si ho jednou za měsíc či dva a ani tak s ním netráví čas, vždycky ho jen posadí do auta a jede si vyřizovat svoje věci nebo ho vyhodí u některé z babiček. Sám zájem nemá věnovat mu svůj čas. Synovi je už 11 a vlastně od našeho rozvodu před 5,5 lety je to v tomhle ohledu čím dál horší, sám už je zhnusený z toho jak se k němu otec chová. Ale já po něm nic vymáhat nebudu, pokud sám nemá zájem, sám...

Jsou trapní oba dva. Ve svém věku už by mohli mít trochu soudnost a některé soukromé věci si nechat pro sebe a ne si ještě myslet, jak všechny zajímá všechno... Slečna se směje jak tele. Té jeho bývalé přítelkyně je mi líto, ale na druhou stranu o nic nepřišla, takovej chlap za nic nestojí...Pár nocí vášně, ale zodpovědnost žádná...Tak ať si to nová slečna užije, když si myslí, jak je zajímavá...

Snad si ty ošklivé komentáře nebude rodina děttiček číst. Nikdo nic konkrétního neví, ale všichni soudí. A já říkám na rovinu, že bych třeba taky nedokázala jít na potrat, i kdybych něco takového předem věděla, a může si o tom každý myslet co chce. Je to každého věc. Rodičům přeji hodně sil a miminkům hodně štěstí - medicína už je hodně vyspělá, tak snad se podaří je oddělit a vše dobře dopadne. Dodnes si vzpomínám, jak se celé Česko a Slovensko modlilo za...
6