Bohužel to všechno vypadá, děj se co děj, jsi dcera slavného tatínka, pokračuj v jeho řemesle, čeká se to od tebe. Jenom čas ukáže, zda to v ní je, nebo ji jenom její okolí nutí do něčeho, co v ní není. Ať je to jak chce, hlavně ať ustojí ten tlak, který je na ni, podle mě, je vyvýjený.

Já jen žasnu nad vašimi komentáři. Vypadá to, že závist a nenávist je český národní sport. To máme opravdu být na co hrdí. Ani se nedivím, že z naší země mají v cizině jenom legraci a někdy i soucit.

No, tak já vám všem něco řeknu. Po svatbě jsem 3o roků ztrávila prací v montérkách. Cítila jsem se v nich velmi dobře, taková úplná. A neumím si představit, že bych teď, na nátlak protokolu, se nějakým zázrakem měla, div ne, nějakou anglickou královnou. Jenom proto, že se můj muž stal prezidentem. Ve společnosti, která nerespektuje lidi, kteří oceňují jen pozlátko a oblečení, je něco hodně špatně. Zamyslete si všichni hlavně sami nad sebou, protože ten... Zobrazit vše

Každý ukazuje jen to ,jaký je. Kdo si váží sám sebe, nesnižuje se takovým předváděním pro veřejnost. Leda pro peníze.

Smutné, že kult umělé krásy se stal standardem téhle doby. A opravdové špičky, které opravdu dělají něco užitečného pro lidi, tady neuvidíte.

Všichni ti, kteří negativně komentují kohokoliv druhého jsou lidé zlí, závistiví a patrně i s nízkým sebevědomím, kteří si takthle hojí svoje komplexy kritizováním druhých. A klidně mě kamenujte. Ale před tím se zamyslete, jestli přece jenom nemám v něčem pravdu.

Měli bychom se omluvit zvířatům, ona zabíjejí kvůli potravě, ale lidi pro svou zvůli

Znám mnoho Ukrajinců, hlavně těch, co jsou tady už dlouho. Jsou to skromní pracanti a myslím, že by bylo hodně znát, kdyby odešli. Ale myslím si, že ani domů nechtějí, protože, jak říkají, u nás se jim žije lépe

Ale vždyť i on při ní stál, když bojovala s rakovinou. Oba si prožili své a oba teď mají nárok na život jít dál.

No, já nevím, ale ti Ukrajinci, co jsou zde už před " SPECIALNI VOJENSKOU AKCÍ, jsou velmi pracovití a skromní lidé. Podporují svoje rodiny finančně. Nevím, jak dalece váleční uprchlíci jsou přínos pro naši zem, ale když si představím, že bych byla v situaci, že mi zničí domov a hrozí každý den strach o život a utekla před tou hrůzou pryč, byla bych VDĚČNÁ

ZA KAŽDOU POMOC, kterou bych dostala.

Hráli si dvě děti na pískovišti, sluníčko, pohoda. Ale najednou se jednomu z

nich zdálo pískoviště moc malé. Kopnul proto do ohrádky a písek se vyspal ven. A co těď?

Co svět světem stojí, jakmile vznikli už jen dva první lidé, už se jenom bojuje. O moc, z nudy, ze závisti, z malého sebevědomí nebo bůhví, co některé narušené lidi nutí obětovat svoje spoluobčany pro svoje ego.