

Co se stane, nezávisí na našich pocitech. To, že někdo cítí nebo necítí obavy, je čistě jeho vnitřní mentální stav.
Žádné hodnocení situace se nemůže opírat jen o pocity a dojmy, má-li být bráno vážně. Musí mít mnohem solidnější zdůvodnění, ze kterého musí logicky vyplývat.
Byly doby, kdy tohle, co píšu, byla pro normálního člověka samozřejmost.

Nenávist je nepřijatelná. Hněv není nenávist, ale snadno k ní může sklouznout. Bezpečnostní opatření jsou potřeba všude, kde je hrozba. Je žádoucí být vstřícný ke každému, kdo sám je vstřícný. Vstřícnost ale snadno může sklouznout v naivitu. Je nesprávné se podbízet těm, kdo rádi vyhrožují a ovládají. Je pochopitelný odpor k pyšným domýšlivcům a k ublíženým nárokovatelům. Nic z toho není rusofobie a tak nejsem rusofob. To naopak podporovatelé Kremlu mají...

Jsme hrozní. Hned jsem si vzpomněl na Macinkovo slavnou větu "já vím, jsme hrozní". Ale my opravdu jsme hrozní, to není legrace. Je to v nás a je to ve mně. Alespoň podle výzkumů to tak je a pokud nad tím někdo mávne rukou, právě dokazuje, že zrovna v něm to velmi pravděpodobně je. A pokud někdo zkouší přesvědčovat sebe i druhé, že on takový není...? Já mám právě s takovým halasným přesvědčováním velmi neblahé zkušenosti.
Ze čtyřiceti to svědomí v sobě...

Člověk je krutý, ustrašený a vláčený emocemi - hněvem, pocitem nespravedlnosti (když cítí slabost) a nebo zase eufórií. Je taky zaměřený na moc a slávu, na senzace, na utrpení a sentimentalitu. Ve všech náboženstvích je lidská předatava Boha spjatá na prvním místě s mocí a slávou (ale vidíme, jaké zlo přichází od těch, kdo se po moci nebo slávě sápou). A pak si představuje, že Bůh je absolutně spravedlivý, protože člověka štve nestpravedlnost. A pomyslí...

Ruská demokracie je úžasná. Fakt. Přál bych si, aby Rusko provozovalo sázkovou kancelář na výsledky voleb. Šel bych do toho, i kdyby měl Putin jen 1,1. Ale hlavní riziko by bylo, že i kdy bych vyhrál, nedostal bych nic. Takže vlastně radši ne.

Mně stejná valorizace nepřipadá špatná. Ti s velkými důchody možná mají míň než by měli při proporciální valorizaci, ale určitě mají víc než ti s malými důchody.
Nicméně záleží na tom, co má být smyslem té valorizace. Pokud má zabránit nouzi a utrpení, tak míří správně. Nouze totiž jaksi víc hrozí chudším. Pokud ale má sledovat spravedlivost, pak tu máme problematické kritérium. Mají skutečně vysoké důchody právě ti důchodci, kteří se pro ostatní nejvíc...

Přimlouvám se, aby se neupli na jedinou doktrinu. Vždycky se pak najde způsob, jak ji zneškodnit. Nejsme v první polovině dvacátého století. Ukazuje se, že nejživotnější je diverzifikace.
2