

Zajímalo by mě, jestli někdy někdo vyhodnotil účinnost těch stravovacích vyhlášek na obezitu dětí. Protože to není poprvé, co se tyhle pravidla zpřísňují a i ty dosavadní spotřební koše už jsou mnohem přísnější než bývaly kdysi. Přesto je obézních dětí čím dál víc. Jistě, u každého jednotlivého dítěte můžeme konstatovat, že více zdravých potravin by se mělo rovnat méně váhy. Ale v celku se to jaksi neprojevuje. Nějak mi tedy uniká ten jasný měřitelný dopad.

Problém je často taky na straně výrobců aut. Spousta aut je taky dovezená od jinud a má jinak nastavené ovládání. Typicky třeba nejde samostatně rozsvítit zadní mlhovka bez té přední (to by zas tak nevadilo). Taky občas při provozu světel v poloze auto zadní obrysová světla svítí jen když je tma(mají senzor) a spousta řidičů tak vlastně netuší, že přes den vzadu nesvítí.
Sice to samozřejmě neomlouvá, ale ne každý si to uvědomí nebo to hned zjistí, když auto dostane do ruky.

Problém je v tom, že navýsost politické téma by neměli řešit sportovní svazy a arbitráže, ale politici. Pokud nechceme, aby Ruští sportovci hráli na turnajích pořádaných na západě, či aby s nimi hrály naše reprezentace na jiných místech, je alibismus nechávat to na těch sportovních svazech a nechat je v tom plácat u CAS. To má být jasné rozhodnutí politiků a vlád.

Sejde se čínský, ruský a americký prezident na mírovém summitu......
Tak by mohl začínat nějaký vtip. Pominu-li tu okázalou nabubřelost této novodobé Jalty (my rozhodujeme o světě), tak nejvíc úsměvná jsou slova o zákazu a likvidaci všech jaderných zbraní. Hotová Bertha von Suttner. Diktátor v zemi, která teď aktuálně vyrábí nejvíc jaderných zbraní ročně. To mi připomíná jednu anekdotu.
Přijde podřízený do kanceláře šéfa a rozčíleně na něj vyhrkne: "Chci přidat...

To je problém naprosté většiny našich strategických dokumentů. A to jak těch vzniklých, jako součástí programů stran, tak těch, které vytváří přímo státní aparát. Zhusta jsou to totiž elaboráty ve stylu: "Co všechno bychom udělali, kdybychom měli nekonečně mnoho peněz a zdrojů."
Jenže to není strategie. Strategie je totiž určit cíle a optimální postup na základě toho co reálně můžeme vytvořit a zaplatit. A to je velký rozdíl.
Tato kultura psaní "strategií"...

Článek hezký, díky. Jenom si nemůžu odpustit jednu poznámku, k autorovi (autorce). Když už vycházíte z cizojazyčného zdroje, nemusíte i tak používat anglické transkripce ukrajinských či ruských názvů. Název tsentralnaia šlo napsat jednoduše centralnaja, tak, jak by byl zapsán i v originále.
