Myslím, že proměna vůbec nevyužila jemných rysů starší dámy, která má stále krásný obličej, ačkoli věk je viditelný... Nelíbí se mi, když se proměny řídí jakýmisi trendy, a nezohlední osobnost dané ženy...

V prvém plánu bych opravdu nejezdila s dětmi každý víkend 200 km v době, kdy existuje videohovor. A že se s tím manžel nedokáže vypořádat? Je v odborné péči, nechť to řeší se svým lékařem... Nelze se řídit podle člověka, který podle všeho trpí těžkou depresivní poruchou, jakkoli bychom ho měli rádi. Už jen v pudu sebezáchovy bych to nedělala.

Zažili jsme ponižující chování lékaře, kdy se předváděl před sestřičkou, věřím, že by si to v mé přítomnosti nedovolil (podotýkám, že pacient měl velké bolesti). Je to složité - většinou si přejete mít u vyšetření soukromí, záleží na tom, jaký je zdravotní problém. Ovšem někdy vám může být natolik zle, že přítomnost blízké osoby může být pro vás výhodná minimálně v tom, že je vám oporou např. i při spolurozhodování u různých zákroků apod. Na druhou stranu... Zobrazit vše

Já když půjdu do důchodu, budu mít odpracováno více než 47 let, tak by mě zajímalo, jestli mi těch 12 let nad 35 let nějak prospěje?!

Myslím, že hospodařit se dá i jinak, než abychom museli pracovat až do smrti, případně pobírali almužnu, ze které se důstojně žít nedá. Nebo si potom musíme přiznat, že jsme na úrovni nějaké banánové republiky a v dohledné době zde nebude fungovat už vůbec nic, kvůli čemu existuje stát jako takový. Lidé ve vrcholné politice nepracují za 30 tisíc, tedy se zdá logické, že si je platíme, abychom se měli přiměřeně dobře, ne chcípali pod mostem.

Nová doba přináší nové výzvy! Sociální matka - to je mi ale novinka! V opatrovnických sporech jde většinou o zájem dítěte. V případě ani ne ročního miminka (v době rozchodu), které biologicky nemá se "sociální matkou" nic společného, ho ani moc nevidím... Kolik času mělo k navázání pouta s tou "cizí paní", aby pro dítě představovalo skutečnou újmu se s ní nestýkat?

Myslím, že žádné zdravotnické zařízení se k poškození pacienta, a to ani v případě smrti, nepostaví "tak, jak je správné a adekvátní", pokud k tomu není vnějšími okolnostmi jednoznačně donuceno. V systému našeho práva takový pacient, či jeho blízcí tahají vždy za kratší konec. Taková je moje, a jistě nejen moje, zkušenost s FN.

Jako násilí bych to nevnímala, ale normální to tedy také není. Občas se vyskytnou takoví hypersexuální jedinci, kteří nechápou vhodné hranice, zejména na pracovišti. Odeslala bych pána k psychiatrovi.

Pokud chci ulovit nějaký šik kousek a podaří se mi to v sekáči, proč ne a nevím, proč by se mi někdo smál... Ale pokud je to na oblečení vidět, je už obnošené, nepadnoucí nebo opravdu hodně "vyšlé módy" a já nemusím peníze zase tolik řešit a přesto to nosím, tak potom se asi nemohu divit, že mi to někdo připomíná... Dokonce mohu vypadat jako přehnaně spořivý člověk. Něco jiného je, pokud jsem opravdu v nouzi...

Možná by většině z nás stačilo, kdybychom se mohli s chřipkou dostatečně vyležet, aniž bychom museli mít obavy z výrazného poklesu příjmů či komplikací v zaměstnání.

Detence byla pro něj i pro společnost pořád lepším řešením. Takto ho budou z věznice vozit na psychiatrická vyšetření, což by odpadlo v případě umístění do detence. Izolován by byl tak jako tak... Je třeba si uvědomit, že detenční zařízení nejsou žádné lázně, a u lidí, jako tento pachatel, po všech stránkách vhodnější.

Já bych partnerovi doporučila, aby si na budoucí chvíle u stromečku našel určitě jinou maminku 😉...