Za mě jsou jen dvě rozumné možnosti: LETNÍ ČAS natrvalo, nebo zachovat současné střídání času. Cokoliv, jen ne celoroční zimní čas. Brrr… mít v létě tmu už kolem osmé večer, to je opravdu sen. Představa, že si dobrovolně ukrojíme dlouhé světlé večery a přidáme si místo nich další tmu, je naprosto fascinující způsob, jak si "zpříjemnit" půl roku.

Je skoro dojemné, jak se pořád tváříme, že známky jsou pilíř vzdělávání, a ne jen přežitek, který dětem místo zpětné vazby lepí na čelo čísla. Jednička neřekne skoro nic, pětka akorát poníží, ale hlavně že tomu říkáme „tradice“. Slovní hodnocení mělo být dávno samozřejmostí - individuální, smysluplné a lidské. Dítě není tabulka ani průměr, takže možná není problém ve slovním hodnocení, ale v tom, jak zoufale lpíme na systému, který už dávno nefunguje.

Skvělé, takže protože si někdo potřebuje vzít na víkendový výlet půl šatníku v kufru, zaplatíme si to všichni v ceně letenky. Letenky za 20 eur můžou zamávat, víkendové výlety taky. Já kufr na dva dny nepotřebuju, ale hlavně že ho budu mít krásně „zdarma“ zahrnutý v ceně. Díky za další vítězství spotřebitele.

Tyhle rozsudky mám už několik let dávno uložené – ne že bych je nutně potřeboval pro sebe, ale občas se hodí je připomenout těm, kteří stále ještě netuší, že úroky se mají platit, i když si ve smlouvě napsali nulu nebo radši nic.

Je fascinující, kolik lidí je přesvědčených, že kdyby mladí jen „víc makali“, tak si úplně v klidu koupí byt za 8–12 milionů. Asi stačí méně avokádových toastů a víc správného myšlení.

Porovnávat dnešní ceny bydlení s dobou, kdy se byty privatizovaly za pár ročních platů, je buď neznalost, nebo záměrná slepota. Trh s bydlením není svobodný trh, ale investiční hřiště pro ty, kteří už dávno bydlí.

A moralizování ve stylu „kdo na to nemá, ať nebydlí“ je spíš... Zobrazit vše

Jasně, vztah bez dětí je vlastně úplně k ničemu – člověk by totiž musel chtít cestovat a prožívat věci s někým, komu na něm záleží, růst v kariéře vedle partnerky, která tě podrží i nakopne, dělat jí garde na důležitém obchodním jednání nebo aspoň na vánočním večírku, mít s kým sdílet radosti, pády i obyčejné večery a nebýt pořád jen sám se svým životem; ale chápu, pokud někdo vidí smysl vztahu výhradně v dětech, pak to celé opravdu může působit jako zbytečná námaha.

Super, aspoň teď lidi nemusí brát hned první „skvělou příležitost“ za pár šupů, jen aby se tvářilo, že je problém vyřešen.

Je vlastně milé zjištění, že hledání práce není otázka jednoho odpoledne, jak se občas zdá těm, co ji naposledy hledali před dvaceti lety. Třeba se ukáže, že když člověk není finančně dušený, vybere si práci podle schopností a ne podle zoufalství.

Ale chápu, že to může některým kazit představu, že nezaměstnaný má být hlavně potrestaný.

Když jsem chodil na základku i střední, taky jsem nesnídal. Vstávat kvůli snídani, když škola začíná v osm, to byl prostě nesmysl. Radši jsem si přidal 30 minut spánku než se trápil rohlíkem v sedm hodin. Upřímně, začínat školu v osm je skoro lidský zločin.

Já nevím… chodím do komise pravidelně a beru to spíš jako takový menší výdělek za sobotu. Není to žádná sláva, z tohohle nikdo nezbohatne 😄, ale já to mám tak, že ze zákona mám v pátek placené volno, takže bych ten den stejně pracoval, a tady aspoň strávím víkend trochu jinak a ještě za to něco dostanu. Navíc člověk má pocit, že dělá něco užitečného. Chápu, že spoustě lidí ta částka přijde směšná a radši si užijí volno, ale pro mě je to taková tradice, na kterou jsem si zvykl.

Tak už chápu proč existuje smajlík těhotného muže 🫃🫃🫃

Místo aby chránil lidi, podpořil tvrdou vládní reformu, která trestá ty, kdo celý život pracovaly rukama. Argumenty o "fiskální odpovědnosti" zní hezky, ale co spravedlnost a důstojnost lidí před důchodem?

Opozice sice může podat stížnost, ale když ji soud smete bez hlubšího posouzení dopadů na běžné občany, je to jen forma bez obsahu.

Ptám se: Koho vlastně Ústavní soud chrání? Lidi, nebo vládu?

Skutečnost, že generace Z a mileniálové čím dál častěji používají ChatGPT jako svého životního rádce, není náhoda – je to přímý důsledek selhání tradičního vzdělávacího systému. Místo aby škola rozvíjela silné stránky žáků, systematicky je brzdí a nutí je dohánět oblasti, ve kterých vynikat nikdy nebudou. Pokud má někdo jedničku z určitého předmětu, měl by se mu věnovat víc do hloubky – ale škola ho místo toho nutí trávit většinu času tam, kde mu to nejde... Zobrazit vše