

Když se objevil, bylo to zjevení, slovenská pop-music jako kdyby dorostla ze dne na den. Kolegyně jednou přišla do práce naštvaná na pubertální dceru: "Voni si furt zpívaj´ Zme svoji, zme svoji´ - kdyby to aspoň zpívala česky" (?!!!) Byl to talent, měli šťávu, milovali jsme je. A pořád to jsou frajeři. Hodně štěstí, pane Nagy, a díky za krásné písničky.

Pamatuji to, zachovali se k nim hanebně, a fakticky je trapně, nízce, typicky svými závistivými komunistickými měřítky trestali za největší úspěch od stříbra v Chile. Ten nápad se zápasem na jeden poloča zní možná hloupě, ale my bychom při dnešním počítání fakt byli měli pět bodů a jasný postup. Myslím, že nejen to, že by šli dál - byly to hvězdy evropského formátu: Kvašňák, Viktor, Adamec, Petráš, Veselý, Dobiaš, Kuna. Vynikající tým, vyrovnání na 2:2 s...

Stačí jen poslouchat nebo číst slova, někdy stačí intonace. Oni mají radost ... fajn, proč ne ... a z čeho? Že by to byla facka někomu do tváře (nám, Švédům, to je jedno, ale dát facku...) Ta mentalita je chorobná.

Volba spřízněnosti vždy vydá za víc než politiologická studie. Nejsem si jistý politickým zacílením celé AfD, chtělo by to být jim blíž, ale pokud za nimi jedou tito dva muži, měli bychom se před AfD mít na pozoru.

Možná by pomohlo, kdyby někdo ze slovenských politiků vystoupil ke dni Trianonu (včera) a řekl, že s tím nechceme a nebudeme nic dělat, protože by to přineslo jen nová utrpení a nové rány. Že ale s nimi cítíme, že víme, že je to bolí, tak jako nás bolí, když nám naznačují, že snad nejsme suverénní stát. Nehrotit to, vyjádřit pochopení a víc nic, nechat to historikům.

Hodně štěstí do dalšího života oběma.
1