
život je užasnej

život je užasnej
Když se život rozpadne, může se znovu postavit. Můj příběh je o nemoci, ztrátě, ale hlavně o lásce a naději, které mě drží při životě, i když tělo už dávno přestalo poslouchat.
Jmenuji se Martin Pavlák, je mi 43 let a žiju s těžkou formou roztroušené sklerózy. Nemoc mi vzala práci, sílu, pohyb i rodinu. Dnes už se vůbec nehýbu a ovládám jen hlavu, kterou řídím elektrický vozík a píšu na počítači. Bojuju hlavně kvůli synovi, za kterým i přes bolest dál jezdím. Každé setkání...


Když čtu, jak se politici hádají o židle a moc, vždycky si uvědomím, jak daleko je tenhle svět od toho, co řeším já každý den. Žiju s těžkou formou roztroušené sklerózy, už se vůbec nehýbu a všechno ovládám jen hlavou.
Politické spory mě osobně nijak nezajímají, ale jejich rozhodnutí ovlivňují to nejdůležitější – jestli budu mít možnost dál žít důstojně, jezdit za svým synem a zvládat náklady, které nemoc přináší.
Můj život se rozpadl, ale snažím se ho znovu stavět. Drží mě partnerka...

Když se život rozpadne, může se znovu postavit. Můj příběh je o nemoci, ztrátě, ale hlavně o lásce a naději, které mě drží při životě, i když tělo už dávno přestalo poslouchat.
Jmenuji se Martin Pavlák, je mi 43 let a žiju s těžkou formou roztroušené sklerózy. Nemoc mi vzala práci, sílu, pohyb i rodinu. Dnes už se vůbec nehýbu a ovládám jen hlavu, kterou řídím elektrický vozík a píšu na počítači. Bojuju hlavně kvůli synovi, za kterým i přes bolest dál jezdím. Každé setkání...


Když se život rozpadne, může se znovu postavit. Můj příběh je o nemoci, ztrátě, ale hlavně o lásce a naději, které mě drží při životě, i když tělo už dávno přestalo poslouchat.
Jmenuji se Martin Pavlák, je mi 43 let a žiju s těžkou formou roztroušené sklerózy. Nemoc mi vzala práci, sílu, pohyb i rodinu. Dnes už se vůbec nehýbu — ovládám jen hlavu, kterou řídím elektrický vozík a píšu na počítači. Bojuju hlavně kvůli synovi, za kterým i přes bolest dál jezdím. Každé setkání...

Když se život rozpadne, může se znovu postavit. Můj příběh je o nemoci, ztrátě, ale hlavně o lásce a naději, které mě drží při životě, i když tělo už dávno přestalo poslouchat.
Jmenuji se Martin Pavlák, je mi 43 let a žiju s těžkou formou roztroušené sklerózy. Nemoc mi vzala práci, sílu, pohyb i rodinu. Dnes už se vůbec nehýbu — ovládám jen hlavu, kterou řídím elektrický vozík a píšu na počítači. Bojuju hlavně kvůli synovi, za kterým i přes bolest dál jezdím. Každé setkání...


Když se život rozpadne, může se znovu postavit. Můj příběh je o nemoci, ztrátě, ale hlavně o lásce a naději, které mě drží při životě, i když tělo už dávno přestalo poslouchat.
Jmenuji se Martin Pavlák, je mi 43 let a žiju s těžkou formou roztroušené sklerózy. Nemoc mi vzala práci, sílu, pohyb i rodinu. Dnes už se vůbec nehýbu — ovládám jen hlavu, kterou řídím elektrický vozík a píšu na počítači. Bojuju hlavně kvůli synovi, za kterým i přes bolest dál jezdím. Každé setkání...


Když se život rozpadne, může se znovu postavit. Můj příběh je o nemoci, ztrátě, ale hlavně o lásce a naději, které mě drží při životě, i když tělo už dávno přestalo poslouchat.
Jmenuji se Martin Pavlák, je mi 43 let a žiju s těžkou formou roztroušené sklerózy. Nemoc mi vzala práci, sílu, pohyb i rodinu. Dnes už se vůbec nehýbu — ovládám jen hlavu, kterou řídím elektrický vozík a píšu na počítači. Bojuju hlavně kvůli synovi, za kterým i přes bolest dál jezdím. Každé setkání...


Když čtu příběhy o tom, jací lidé jsou ve skutečnosti mimo politiku, vždycky mě to zasáhne. Já už několik let žiju s těžkou formou roztroušené sklerózy, nehýbu se a všechno ovládám jen hlavou. V takové situaci člověk začne víc vnímat obyčejnou lidskost než politické spory.
Stejně jako ten motorista v článku — i já jsem poznal, že opravdová slušnost se ukazuje v běžných chvílích, ne v politických projevech. Mně drží život partnerka, její děti a hlavně můj...
42