

Řekl jsem si zaškrtneš co tě první napadne: 10/10
Tak jsem vlastně vyhrál v loterii, nebo jsem měl bohatý život.
Každej den se trápím abych si vzpomenul, třeba na jméno kamaráda. Ten test je měřítkem ničeho. Nebo důkaz, že máme v makovici opravdu hodně, jenom to najít je čím dál tím větší problém. Přežranej HD a pomalej procesor. A lepší už to nebude

Bla bla bla............ Tentokrát se bavily malé děti. A o co vlastně jde.
A pro koho jsou pohádky? Pro rádoby filozofické žvatlaly? Ti snad umí přepnout
program. Nebo šli do špatného bijáku, to se stává. Jenom se to bojí přiznat.

Embéčko poršáka nepředjelo, to je překvapení.
I když poršák neměl zrovna den. Asi měl zataženou ruční brzdu a před koncem na to přišel.
To zas nebudu spát.
Ti namistrovaní šikulové by měli jít dělat něco užitečnějšího.
Ostatně co je to za sport, když ho podporují sázkové kanceláře.
To pak věřím každému výsledku.

Doba je pořád stejná. Dříve to nebylo lepší.
Jako školák jsem změnil školu.
Přišel jsem malej, nejmladší, trochu šprt, ve vlasech od přírody světlej pruh.
Cestou domů se opakoval pravidelně obrázek, já u zdi baráku, tři kluci mne mlátí, okolo kroužek spolužáků, abych neutekl.
Rodiče ve škole nic nevyřešili....

Se školními jídelnami jsem skončil v roce 1975.
Základka. gympl, zdrávka. To byly michelinské hvězdy proti tomu,
co jsem následně konzumoval na vojně.
Svět se mění. Jen abychom si znovu neříkali, že dobře už bylo.
16