

Za minulého režimu jsme zažívali pocit štěstí i při běžných nákupech. Potřebovali jsme koupit vánočku, a hle, ještě jedna poslední v regálu byla, nebo v létě by bodlo pár lahváčů, a v base ještě byly a dokonce nezakalené, či šlahounek k pumpičce na kolo, který nám právě praskl, a měli ho atd. atd.
Myslím si, že k pocitu štěstí je potřeba mít předchozí pocit duševní nepohody, protože na to dobré si člověk velice rychle zvykne.
Důležitější než zažívat štěstí...

Prodavačka si myslí, že má všechno k ochraně majetku, takže neví, co už má víc udělat. Jednu možnost ale přehlédla. K tomu kamarádskému černému pejskovi by si měla pořídit ještě nějakého hlídače, který by dalším zlodějům dával na hýždě upomínkové razítko jako cejch pro "návrat nežádoucí".

citace": ...Anton se jako zrádce nevidí: „Považuju se za Rusa. Území neznamená nic, všechno je o národnosti a celá moje rodina je z Ruska. Tam jsou všechny moje kořeny.“ ...
=================
Tohle je přesná charakteristika ruské povahy. Anton je Rus, v Rusku má své kořeny, ale území pro něj neznamená nic. Klidně půjde kamkoliv do cizí země, mezi jiný národ, protože každé území je vlastně jeho, Rusů. (Co na to...

Ty elipsy jsou pomocníkem tak pro nějakého začátečníka, který si ještě neuvědomil, že při náklonu motorky se jeho hlava dostane mimo stopu pneumatik. To je ale slabý pomocník. Daleko lepší by byla třeba žlutá čára, která by v zatáčkách ukazovala optimální stopu pro průjezd, protože jen některé zatáčky máme možnost vidět celé, a pak běda, když se ta zatáčka utahuje.

To při fotbalovém zápase někde v Latinské Americe zase nějaký místní honák, nespokojený s průběhem zápasu, chytil do lasa rozhodčího, který se přiblížil nezdravě blízko k postranní čáře.
Laso je prostě nevyzpytatelné - někdy pomůže, jindy ne. Dobré bylo, že toho neplavce ten mladý lapač nechytil za krk. Pak by nejspíš museli přiložit ruku k dílu i záchranáři. 🥶

Ten počáteční vztah muže a ženy, které to k sobě vzájemně přitahuje (zdůrazňuji slovo vzájemně) je dán hlavně geneticky. Jejich vrozené pudy jim říkají, že jen s určitými protějšky mohou v kombinaci svou DNA rozmnožit úspěšně. To znamená prostřednictvím zdravých (tělesně i duševně) potomků schopných dalšího úspěšného množení. Jedině o tomhle je život na Zeměkouli (a i jinde v tomto vesmíru) - o expanzi.
Po čase, většinou tak za sedm let, klidně dojde k rozchodu páru za dalšími...

Tahle žena nebyla nebezpečná. Ta ani nevypadá, že tomu, co říká, opravdu věří. Ta se tím především živí, takže zdůvodnění letecké společnosti mělo být řečeno na rovinu - na palubě se nepovoluje tento druh podnikatelské činnosti, a vyhazovat ji nemuseli.

Krmit ptáky chlebem, tím k jejich zdraví moc nepřispíval.
Jenže na to se mnozí neohlížejí, jde jim o jejich pocit, že o ně někdo stojí. Na druhou stranu, oříšky by pro ně v base sháněl mnohem hůř.