Prezidentem Pavlem udělená abolice čtyřem vojákům, kteří byli obviněni v napomáhání umlácení k smrti Afghánce v jeho zemi, přivázaného k židli. Tím u mne pan prezident skončil. Vrcholem pak této taškařice bylo, že jeden z vojáků chtěl, nebo chce, finanční odškodnění.

Jednou jsem v rádiu zaslechl rozhovor s panem Cibulkou, jak mu virgule pomáhá určit, kdo měl co do činění s StB. Tak jsem zjistil, že to v hlavě nebude mít zcela v pořádku.

Neznámý dron? Je to možné?

No, zasmál jsem se.

Tak, hlavně, že ho neumlátili, přivázaného k židli, jako Afghánce v jeho rodné zemi.

Trest by měl být exemplární, aby to odradilo potenciální "vtipálky".

Jediné, co se mi líbilo byla píseň On My Way, jinak nic. Spencer a Hill byla jiná káva.

Pavel, kam přijde, tam si stěžuje. Takový profesionální uplakánek.

U dvaceti evropských zemí, které nemají koncesionářské poplatky to obavy nevzbuzuje?

Mohu si dát, jako začínající řidič, na svého veterána Poběda označení Z? Neriskuji tím něco?

Zahraniční politiku by měl koordinovat prezident s vládou, ne vláda s prezidentem. Šéfuje tady Babiš, ne Pavel.

Rubio rozhoduje o rozdělování příjmů z exportu venezuelské ropy, zajišťovaného Spojenými Státy. Dobrá zlodějna. A v pohodě.