

Ano, většina planety je na tom mnohem hůř než my. Ale český člověk má tendenci vždy koukat k sousedovi, kde vypadá tráva zelenější. Díváme se spíše na zbohatlíky a elity a fňukáme, že se máme špatně. Ale štěstí o tom ani není, je to spíše stav duše.

V době socíku, mého dětství nás učili Světu mír. Tehdejší Sojuz nebyl nic extra, ale aspoň neučili děcka válčit a nenávidět bratry. Už ve školce. Ta země je čím dál pekelnější. Je rizikem pro celou planetu. Co s tím?

Chudinky. Jejich milovaná a nejmocnější země světa jim nepomůže. Žádné pojištění? Žádná sociální podpora? Ale, ale. Když na Ukrajině vyvraždili někde civilisty, tak ticho po pěšině, nebo i radost. Případně tomu tam něvěřili. Pro ně nemá cenu ruský život, natož nějakého zlého Ukrajince.

Tak stará kocábka? To se mohlo předpokládat. Ale je tam spoustu pidivností. Meli k dispozici záchranné vesty, nestihli si je vzít? Meli záchranný člun. Bylo to nedaleko pláže. Buď většina neuměla plavat, anebo byly velké vlny.

I kdyby se dalo trochu omluvit, že tam probíhá rekonstrukce, tak žlutá šipka je žlutá šipka. A hlavně vůbec nerespektoval houkání. Jel nejrychleji a nezodpovědně. Dobrý řidič zpomalí a rozhlizi se. On neni dobry řidič a těsně po nehodě se usmíval a řekl, že řidič ze sanitního vozu si jen odřel ruku. Stát se to me, tak se třepu, koktám a pořád se omlouvam. Lezla bych následující dny kanálema.

Také jsem nedávno potkala v Jadranu metrovou karetu. 🙂 Šnorchlovala jsem sama, nikde nikdo, ani na břehu, protože jsem plavala ve vzdálené zátoce na ostrově Vis. Něvěřila jsem vlastním očím! Šok a radost. Čekala jsem v klidu (no, v klidu vlastně úplně ne, ale nedělala jsem prudké pohyby, jen jsem ležela klidně na hladině) a želva připlavala úplně ke mě a prohlídla si mě. 😄 A pak plavala pryč. facebook.com/reel/1527349072193311
3