

Parlamentní většina má nezpochybnitelný mandát vzešlý z voleb vládnout a opozice má plné právo na obstrukce - tak funguje zastupitelská demokracie. Pokud ale expremiér Petr Fiala v televizi sklouzává k emotivním výlevům o tom, jak se „Babiš směje z Průhonic“, a běžnou procedurální srážku líčí jako konec svobody, nedemonstruje sílu, nýbrž hlubokou bezradnost.
Kde byl tento morální patos v minulém volebním období, když tehdejší vládní většina silou ohýbala...

Incident mezi moderátorem Musilem a politologem Valešem ve vysílání ČT24 je fascinující případovou studií institucionálního reflexu.
Pokud moderátor vede debatu o rušení televizních poplatků, nenachází se v roli nestranného arbitra, ale v elementárním střetu zájmů. Bojuje o rozpočtový monopol své vlastní instituce. Odtud pramení ona křečovitá snaha mistrovat hosta za každé nepřesné slovo.
Je však fascinující sledovat uplatněný dvojí metr: Když politolog poukáže...

Sledovat v přímém přenosu hysterii kolem hlasování v čase 4:36 je ukázkou toho, jak snadno lze v českém veřejném prostoru nahradit věcnou debatu laciným morálním kýčem.
Pokud představitelé médií a spolek Milion chvilek staví na stejnou úroveň invazi armád Varšavské smlouvy z 21. srpna 1968 a zcela legální procedurální hlasování řádně zvolené sněmovní většiny o formě výběru televizních poplatků, nejde o nic jiného než o urážku obětí skutečné okupace. Sněmovní...

Pokud ministr Martin Baxa v minulých letech posílal miliony korun projektům, které podle stanovisek odborných komisí nesplňovaly podmínky dotačních titulů, nešlo o žádnou systémovou podporu kultury, ale o čistou politickou svévoli na účet daňových poplatníků. Trvat na dodržování formálních kritérií v době, kdy stát hledá úspory v každé kapitole rozpočtu, není útok na demokracii, ale návrat k právnímu státu.
To nejdůležitější však leží jinde: Fakt, že se během několika desítek hodin...

Marek Eben je bezesporu kultivovaný profesionál a StarDance řemeslně zvládnutá zábavní show. O to grotesknější je sledovat, jak se v přímém přenosu komerčně licencovaného formátu, placeného z povinných odvodů občanů, redukuje legitimní parlamentní debata o financování na pohádku o „dobru a zlých, které si vezme čert“.
Odhlédněme od faktu, že licenční podmínky BBC politickou agitaci ve formátu striktně zapovídají. Skutečná realita totiž není metafyzickým soubojem...

Nikdo hercům neupírá právo na politický postoj - svoboda slova patří na divadelní prkna stejně jako kamkoliv jinam. Je však fascinující, že k této moralizující agitce došlo právě po premiéře Felliniho Zkoušky orchestru. Fellini totiž geniálně popsal stav, kdy hudebníci v domnění vlastního spasitelství odmítnou řád a v cechovním vzdoru rozvrátí celou instituci.
Argumentovat tím, že když zdraví platí nemocnice a bezdětní školy, musíme všichni povinně platit...

Veřejnoprávní média mají v moderním institucionálním rámci své nezpochybnitelné místo a legitimitu jejich zákonné existence nikdo racionální nepopírá. O to pozoruhodnější je však psychologická projekce, kterou část novinářské obce předvádí v debatě o mechanice financování. V hysterické obraně stávajícího modelu totiž komentátoři bezděčně odhalují vlastní uvažování - varováním, že financování ze státního rozpočtu by z nich obratem učinilo poslušné vládní...

S jakou lehkostí dokážeme přenést pozornost z rozbité lebky nevinné dívky na „traumata“ její vražedkyně. Třicet let procesních kliček, nekonečného analyzování psychiky a péče hrazené daňovými poplatníky – a na konci vznikne dojemný medailonek o tom, že chudák pachatelka je vlastně produktem selhání společnosti. Pikeová navíc i za mřížemi dokázala, že její nebezpečnost nepominula, když se pokusila zavraždit další vězenkyni. Pokud společnost začne zaměňovat...

Systém je nastaven tak, že daňový poplatník dotuje přežití celého odvětví pod tíhou unijní regulace, zatímco ekonomickou smetanu v podobě zisků slízává nadnárodní maloobchodní oligopol a velcí zahraniční producenti. Českému spotřebiteli pak zbývá psychologická útěcha v podobě akčního letáku, kde si koupí dotované mléko za 7 korun, zatímco za rohem zaplatí 150% přirážku na základních potřebách.
