

Invaze Ruska na Ukrajinu je z pohledu Ruska komedie, z pohledu Ukrajiny tragédie a z pohledu NATO fraška. Evropu ta pštrosí strategie neopustí, i kdyby se stokrát prokázala její neúčinnost. Máme prostředky, máme technologie, máme výrobní i lidské zdroje, ale nemáme chuť a odvahu nastavit kůži. Proto odhaduji, že se dříve či později NATO rozpadne a s ním pravděpodobně i EU, protože Američani vezmou zpátečku a Evropa se z Kremlu znovu p....e. Kolik těch...

Odhad počtu protestujících je zbytečný. Asi se shodneme, že se tam sešlo celkem dost naštvaných lidí, kterým je to ale úplně k ničemu, tedy kromě pocitu sounáležitosti. Jinak to byl pláč na „špatném hrobě“. Ta správná urna je u voleb, tam se má sejít co nejvíc plačících, aby donutili čtyři roky plakat ty druhé.

Kolik rozsekaných ukrajinských škol, nemocnic, domovů, mostů, přehrad, elektráren a obchodů vyváží tohle Pyrrhovo vítězství? Kolik zmařených životů a snů, kolik bolesti, kolik ukradených měsíců a let? Ukrajinci mají můj respekt a úctu, ale platí strašlivou daň za svoji statečnost a naši lhostejnost. Je smutné a zahanbující vědět, že to dřív vzdáme my než oni.

Asi před rokem jsem v televizi viděl dokument, kde si mladý student pochvaluje život a studium v Moskvě. Při té agitce měl málem vlhký sen a rozplýval se, jaké podmínky k životu Moskvané mají. Teď asi taky zažívá únik kapaliny, jen u toho nemá to potěšení.
