

Ten šmejd dostane deset let a po odpykání 2/3 trestu může jít domů. Kdo vrátí život té dívce a dceru rodičům? Myslím, že adekvátním trestem by bylo předání pachatele pozůstalým a kecy o pomstě bych myslím vůbec neřešil, stejně jako otázku svědomí.

Samotné společné vzpomínání, modlitba za mrtvé nebo snaha říct „už nechceme další nenávist“ mi nepřijde jako slabost nebo zrada. Spíš jako známka toho, že společnost už není uvězněná jen v emocích minulého století. Lidi proberte se, vždyť je jedenaosmdesát let po válce. Nezapomínejme na hrůzy, bolest, utrpení a uctění památky obětí, ale zbytečně nepřipomínejme dávné křivdy.

Bude z toho BAN, le nedá mi to. Už mě nebaví skoro každý týden číst články o duševně nemocných jedincích, z oblastí kde nejvyšším posláním je smrt co největšího počtu lidí odlišné víry, jak po celé EU útočí na všechno co se hýbe. Jak dlouho ještě budou obyčejní lidé nuceni mlčky, se založenýma rukama, přihlízet těmto násilnostem a námi volení politici naopak před nimi zavírat oči?!

Doma máte jen to, co si sami (ne)vychováte. Měli jste šanci, prospali jste ji a teď ty vaše rádoby princátka tyranizují vše co se hýbe. Ve své sebestředné debilitě vydáváte svoje parchanty za zlatíčka a přitom nevyrábíte nic jiného než odpad. Spravedlnost je v tom, že vám to jednou vrátí i s úrokem.
159