

Špálovy kytice jsou symfonickou skladbou Květy v modrém, jsou oslnivé. Jediný obraz dokáže kralovat v místnosti, kde překřičí jiná díla. Modrá ve Špálově podání je tak mocná.
V devadesátých let minulého století dosahovaly milionových cen. Dnes se jejich hodnota neposouvá vpřed, stagnuje.

Polštář nesmí být tlustý ani tenký, povlečený ani svlečený, péřový ani umělohmotný. Polštář pod hlavou být může, ale také nemusí. A jestlipak víte, že vojáci na frontě spali všelijak a nepoznamenalo to jejich zdraví a vězni na pryčnách si také nepohoršili a čeledíni a děvečky na seníku ve stodolách si vůbec nestěžovali.

Žádnou nápravu pokroucené a zohyzděné publicistiky v ČT nečekám. Zažil jsem tak podlé útoky na svoji osobu, tolik nízkosti a hanebnosti, že na nějaké uzdravení nevěřím. Jsou to jen báchorky s cílem zklidnit návrh likvidace poplatků. Ale jinak ČT za spoustu pořadů chválím, jen publicistika je rezavým drátem do oka!

Ministr Zůna není vůbec zlomená osobnost, ledaže by už zjistil, jak kamenované byly veteránské spolky a sdružení při MO, jak se s nimi na MO v minulém období zacházelo - jako s plevelem. Ministr Zůna má za úkol narovnat osudy těch, kteří svůj život spojili s armádou a ta jim odpověděla vyhnáním od svých dveří. Pokud tento stav nenapraví, současní vojáci se musí mít na pozoru. Aby jednou také neskončili pod rohožkou.

Článek je plný přebreptů a hloupého výsměchu minulosti. Všechno důležité sámošky nabízely, určitě méně konzerv, sáčkových polévek a gulášů, dnes prosycených éčky. Výtečný jogurt ve vratném skle, chutný vlašský salát vážený do papíru, mezi nealko pitím vynikala kofola. Přísun jižního ovoce váznul, ale jablka, hrušky, švestky z domácích sadů měly šťávu. Otrávenou prodavačku jsem nezažil, ani z nízkého platu, neboť i ten umožnil docela slušně žít: jíst...

Nejsledovanějším programem štědrého večera byla pohádka na ČT 1, uvádí mluvčí televize. Tahle statistika je falešná a zcela nevěrohodná. Z čeho vychází? Jistě ne z počtu diváků, kteří dokoukali konec, protože odpadlíků bylo nekonečně mnoho.

V roli princezny Švehlíková sice nezářila, ale také nepropadla jako jiní (ostřílení) herci. Pohádka to byla plytká a nezáživná, jako většina takových, dnes nadělovaných pod vánoční stromeček. Její blahodárný účinek spočíval v tom, že nás mnohé brzy po začátku vyhnala od ČT 1 a přiklonila k jiné stanici anebo ještě lépe, přiměla k lepší činnosti. V tom dobře splnila svoji roli.

Povídka je zdravým průvodcem hlušinou času ve vlaku, v čekárně u lékaře, ale také působí jako tabletka vzpruhy po kocovině z televizních seriálů. Nepřetržité hubnutí zaznamenává humoristická povídka, zůstává v menšině. Povšiml jsem si, že Jan Němec ji ani zvlášť nezmiňuje při nahlížení do sborníku Na solár.

Josef Lux, právem oblíbený politik, zemřel v USA po úspěšné transplantaci kostní dřeně. Možná nemusel skončit tragicky, kdyby z nemocnice nebyl brzy odložen na hotelový pokoj (kde zaútočila infekce). Kdyby setrvával o něco déle ve sterilním prostředí, pod dohledem lékařů, naděje přežít by zesílila. Pochybnosti po letech nevyšuměly. A lítost hledá viníka.
Popsaný příběh je o soucitu a odvaze, o pevném rodinném sepjetí.

Sdružení čs. zahraničních letců- východ, spolek kterému nebylo nikdy vyčteno žádné pochybení, nepadla k jeho činnosti žádná výtka ze strany MO, se rovněž za minulého vedení MO ocitlo ve vyhnanství a s vypovězeným memorandem. Sdružení pořádá výstavy a vydává knihy o vojenské historii, uskutečňuje besedy válečných veteránů se studenty na pražských školách, aktivně se účastní pietních aktů. Po dobu čtyř let nebylo pozváno na jedinou poradu se zástupci MO a...