Upřímně řečeno klidně budu dětem školné platit, stejně tak si klidně budu soukromě spořit na penzi a platit privátní zdravotní pojištění. Nelze ale čekat že budu totéž odvádět ještě jednou státu. Co se ale stane? Řada děti nebude mít na studium zejména přírodovědných a technických oborů (ale i mediciny), míra využití potenciálu společnosti klesne, cena služeb ve zmíněných oborech výrazně stoupne...

Přestaneme si nalhávat, že nás rozděluje ten nebo onen. Nikoliv politická reprezentace, ale my sami se rozdělujeme svou neschopností nebo hůř neochotou dívat se na věci i z jiného úhlu pohledu, zamyslet se nad východisky a argumenty druhého. Politici jsou jenom naším obrazem a dělají jen to, co jim dovolíme. Nálepkování děláme my sami, tak se za politiky neschovávejme.

Já vím, že národní obrození nepatřilo ve škole k nejoblíbenějšímu učivu, přesto je nutné si uvědomit, že bez něj bychom neměli nejen moderní český jazyk, ale pravděpodobně ani Českou republikou. Formování samostatné české kultury bylo stěžejní součástí prvních fází národního obrození. Právě proto jsou Němcová s Máchou i Klicpera s Tylem, ale i Smetana tak významní a to i přesto, že kdyby tehdy nedělali, to co dělali, pekaři by bezesporu pekli a zedníci... Zobrazit vše

Potíž této a mnoha jiných diskuzí je, že se zjevně nedokážeme a nechceme dohodnout na základním rámci diskuze a jejich pravidlech. Nemusíme spolu souhlasit, ale to přece neznamená, že se automaticky musíme urážet a napadat. Urážka ani výzva k "dovzdělání" přece nejsou argument. Stejně tak není argumentem pouhé opakování tvrzení jiných. Nebo opravdu chceme svět, ve kterém účel světí prostředky a kde tisk jednoho je možný jen za ceny ztráty druhého?