

Pardon, toto je spíš domácí recept, než klasický hospodský. Domácí v tom smyslu, že se vaří v jednom hrnci. Klasický normovaný a schválený hospodský se musí vařit ve třech hrncích a spojit až nakonec. A taky další zásada, nikdy nespojujeme suroviny v hrnci, pokud nemají stejnou teplotu. Nikdy nezaléváme maso, ani jíšku studenou vodou, vývarem. Musí to vařit, nesmí se to nechat projít šokovou studenou vlnou. To už to můžete rovnou vyhodit, opečené maso se...

Nádherný den na stezce. Děkuji Vám, za krásné čtení. Připadala jsem si zprvu jako v nějakém domácím herbáři, kytky podél cest, ten pozdně letní odstín slunka, které se opírá na každou květinu. Hladovějící hmyz z posledních sil čerpá zbylé dny života. U nás je to teď taky na štíru s hmyzem na zahradě. Mravenci napají do vlasů, lezou po těle, komáři kóšó jak pijavice, vosy hledají poslední kuličky vína k jídlu. Mšice se chechtají pod listím. Ale na druhou...

Myslím, že se říkalo, že knoflíkářství se věnovalo několik rodin v Senetářově u Jedovnic. Tam ta tradice do dnešní doby sice nevydržela, ale ve své době mohli nejen prodávat vlastní výrobky na jarmarku, ale mít i smlouvy právě s textilními továrnami na nábřeží Svitavy. Jak říkala paní v muzeu, stačilo mít ty správné lastury a velkýma knoflíkářskýma kleštěma se štípaly parádní knoflíky, nebo kvůli tvaru a ohybům materiálu jiné předměty z čarokrásné perleti...

Milí Veselí, jste jedineční! Šlape Vám to po cestách necestách, přes kameny, skály, po jehličí, mechem, přes můstek, brodíte se vodami, smekám. Asi i závidím, ale jen trošku, že i v tom počasí na padnutí prostě jdete, píšete, fotíte, vidíte svět očima objevitele, ne konzumenta. Vaši lesní skřítkové, mecháčci a mechačky ( asi ženský rod) stojí za focení, kreslení, zavedení do čítanek a pohádek. Les na jihu je kouzelné prostředí.
V lesním hotelu by určitě...

Pevné nervy a odvahu bojovat o zámek s úřadama. Administrativní šiml je hrozná bestie. Ten portál nad ohništěm byl jak z pohádky, snad se jednoho dne dočká bývalé slávy, krásy. Vedlejší zeď má asi díru do komína, tam bude potřeba dát menší kamna, nebo nějaké jiné renesanční topidlo. Ale není to kuchyně. Věčná škoda těch ohořelých trámů. Hrozná díra v podlaze. Krásně restaurovaný salón s okny a výhledem. Jestlipak to tam i voní kadidlem, leštěnkou a čerstvou barvou?

Haťový chodník je k dispozici, k vidění, funkční v Křtinském arboretu, jestli si dobře vzpomínám, měla jsem jeho nákres v oddílové kronice.
Předkové byli fakt moudří a šikovní pracanti, z dovalených a naplavených kmenů poskládat můstek, nebo vyvýšený chodník, případně i celou magistrálu do Oltecu, fakt hlavičky! Aby tama mohli i koně, prostý lid suchou nohou. Od kama to asi vedlo, co bylo dřív předměstím Oltecu, tedy mezi Komárovem, který patřil k...

To záleží vždycky hlavně na lidech, kteří se na tábor dostanou, ať už děti, nebo vedoucí. naše pionýrské tábory bývaly moc pěkné, nadřeli jsme se, ale i tak taková pohoda a bezpečí! Asi mě to rozmazlilo, protože později jsem na skautských, jako mladší vedoucí, zdravotnice, atd. velmi nesouhlasila s mnohými věcmi a na komerčním táboře pro děti novodobých zbohatlíků to bylo už opravdu naposled a na hraně. Pak už jsem si řekla dost a všechna romantika se...

Děkuji, že píšete a fotíte a chodíte. Že když je u nás takové horko a komárů, dá se jít v mezičase na hory klidně k sousedům, kamarádům. Že jste zvládli i tu medvědici. O Malé Fatře jsem jen četla, tak se nemohu vyjadřovat, jen tolik, že chataři v Beskydech by si neměli pořizovat koupací sud nebo vanu před chatičkami, aby se jim tam nechodili medvědi, medvědice a medvíďata koupat. Prý si zvyknou. Jenže, jak chytat dešťovku, do skryté podzemní nádrže?

Milí Veselí, jste úplně nejlepší. Vedro, slunko, nebo déšť, nic Vás nezastaví, ani ty mozoly, ani ztráta hůlek. Myslím, že jste valnou část České Kanady prostě minuli. Ty klikaté chodníčky v lesích mezi obřími kameny, škrábat se do strání plných trní, potom vdechovat vůni lesa a hub, po nocích strašit (pardon, nám se to stalo právě při táborové honbě za pokladem, že jsme z Landštejna, mazaly na Stálkov, kde jsme měly rubat dřevo za polívku, ale měly jsme 4...

"...To není země, to je zahrada." říkal pan doktor, když dorecitoval Máchův Máj. A to nebyl v Novohradských horách a lesích. Mechové kameny a šplhání do skal mě vrací do lesů před 50 lety, kdy jsme trávili každý den prázdnin v lesích za chalupou, nebo na táboře. Vlastně to byly nejlepší přátelé vší té vlhkosti od rybníka. Třpyt ranní rosy na chomáčcích mechu. Sluneční paprsek, který je proměnil v diamanty. Nikdy, nikdy na nich nerostly houby, takže bylo...
1