Tomáš Garčev
Buduji „Ostrov rozumu“ v moři internetového chaosu. Pojďte se mnou na tomasg.cz objevovat vesmír, technologie a kritické myšlení v souvislostech.
Buduji „Ostrov rozumu“ v moři internetového chaosu. Pojďte se mnou na tomasg.cz objevovat vesmír, technologie a kritické myšlení v souvislostech.
Dobrý text, který trefně odděluje příčiny od následků – krize automobilek pramení hlavně ze zaspání nástupu Číny a ztráty trhů, ne z touhy po čistém vzduchu. K tomu dává smysl doplnit ještě rozměr běžného spotřebitele a technologií:
Hlavní bariérou pro masové rozšíření je zatím nákupní cena. Pro řidiče s nižším nájezdem spalovák stále dává větší ekonomický smysl, protože vyšší pořizovací cenu elektromobilu v provozu tak rychle neumažou. Tento rozdíl se...
Skutečným cílem kritického myšlení není vyhrávat hádky na sociálních sítích. Je to nástroj přísné vnitřní hygieny. Být skeptický k tvrzením, která se nám nelíbí, zvládne každý bez jakéhokoliv tréninku. Skutečný test racionální dospělosti přichází v přesně opačném momentu: když narazíte na zprávu, která vám stoprocentně hraje do noty, vykresluje vašeho soka jako naprostého padoucha, a vy přesto dokážete zabrzdit a položit nepříjemnou otázku: „Zní to skvěle...
Důkazní břemeno není klubová karta, kterou vytáhnete jen ve chvíli, kdy vám to hraje do karet. Vysmát se placaté Zemi nebo horoskopům zvládne kdekdo. Všichni se v tu chvíli hrdě zaštiťujeme vědeckou metodou a přísnými daty. Když se však stejná laťka objektivity má uplatnit na drb o našem politickém rivalovi, ochotně přimhouříme obě oči. Jenže jakmile u názorových oponentů tolerujeme lži a nepodložené fámy jen proto, že nám jejich vyznění dělá dobře...
Ať už sobě nebo jiným nalháváme cokoliv, dřív nebo později stejně budeme čelit realitě. A tu vůbec nezajímá, jaké máme výmluvy nebo jaké jsou naše verze „pravdy“. Philip K. Dick to kdysi vystihl dokonale: „Realita je to, co nezmizí, když v to přestanete věřit.“
Když v diskuzích vynášíte nekompromisní, absolutní soudy, stavíte past sami na sebe. Jakmile veřejně prohlásíte „tohle je jediná pravda a každý, kdo tvrdí opak, je blázen“, uzamknete se do vlastního dogmatu. Když pak časem třeba vyjdou najevo nová fakta a vy zjistíte, že jste se pletli, je nesmírně těžké vycouvat bez pocitu ztráty tváře. Spousta lidí tak raději roky obhajuje dávno vyvrácený omyl jen proto, že se stali vězni své dřívější pýchy. Nepalte za...
Kolem ČT a Českého rozhlasu se zase bleskově vystavěly dvě neprostupné barikády. Buď musíte bezvýhradně bránit současný stav do posledního dechu, nebo tleskat vládnímu přiškrcení. Pokud stojíte mezi tím, jste podezřelí pro obě strany.
Přitom existuje věcná rovina, která v tom křiku úplně zaniká. Nemusíte mít sebemenší problém s profesionalitou redaktorů – sám práci ČT24 nebo iRozhlasu respektuji a pravidelně sleduji. O to víc mě ale trápí systémová otázka:...
Respekt v diskuzi neznamená souhlasit s nesmyslem nebo ustupovat z ověřených faktů. Na sociálních sítích vidíme vždy jen finální názor druhého člověka, který nám často připadá absurdní. Nevidíme už ale jeho životní kontext, obavy a zkušenosti, které ho k tomuto závěru dovedly. Pokud k oponentovi přistoupíte jako k terči pro své ego, postaví kolem sebe neprostupnou zeď. Když mu ale ukážete, že ho vnímáte jako rovnocenného partnera, obranné mechanismy povolí...
V době hospodářského růstu a nízké inflace vláda schvaluje schodek 386 miliard korun. Druhý nejvyšší v historii a hluboko přes slibovaná 3 % HDP.
Je to smutná vizitka: jejich univerzální recept na všechno je nová půjčka. Co hodlají dělat, až přijde skutečná krize, mě docela děsí. Tenhle stamiliardový účet totiž budeme muset jednou zaplatit – a vsadím se, že splatnost přijde přesně ve chvíli, kdy se nám to bude hodit nejméně.
Změnil už někdy v historii lidstva někdo názor jen proto, že mu druhý vynadal do hlupáků? Nejspíš ani jednou. Když v diskuzi použijete urážku, hodíte oponentovi pod nohy dýmovnici. Jeho mozek okamžitě přepne do režimu obrany ega a spustí takzvanou psychologickou reaktanci. V tu chvíli dotyčný přestává vnímat fakta, logiku i racionální důkazy. Už totiž nebojuje o pravdu v daném tématu, ale brání svou vlastní důstojnost a svobodu rozhodování. Sebelepší...
Lidský mozek má tendenci zaměňovat popularitu mluvčího a sebevědomý tón za pravdivost faktů. Nekritické šíření divokých hypotéz nepomáhá zvědavosti. Vytváří jen informační chaos, ve kterém se skutečná věda ztrácí pod nánosem hollywoodských scénářů.
Zůstat otevřený novým možnostem je skvělé, ale jak kdysi řekl Carl Sagan: mějte otevřenou mysl, ale ne tak moc, aby vám z ní vypadl mozek. Žádejte důkazy úměrné velikosti tvrzení.
Tady vidíme v přímém přenosu a prakticky neustále: jakmile dojdou argumenty (nebo vůbec neexistují), nastupují osobní urážky a nálepky. Tohle je ten nejhorší příklad, jak vést veřejnou diskusi.
I když extrémy počasí vidíme na vlastní oči, pro nás v Evropě ten střet s realitou zatím není existenčně fatální. Máme dost peněz a infrastruktury na to, abychom škody zalepili a dál se tvářili, že se nic neděje – zatímco v tropech jde lidem o holé přežití. Drancování planety má svou cenu, kterou dřív nebo později zaplatíme i my.
