

Z puntíčkářsky právnického pohledu byla dohoda o rozdělení státu úderem půlnoci nezavazující pro nově vzniklé "suverénní" státy. Československá vlajka byla tedy opuštěná, jakožto grafický útvar nevyužitá, volně k dispozici. V Bratislavě po ní nadšenci šlapali. Mohl se jí chopit třeba nějaký ostrovní stát v tichomoří. Češi se zachovali filutantsky šikovně, vedeni rozumem. Vlajku si neponechali, nýbrž si zvolili novou, tu předchozí napodobující.

Dlouhá pomlčka, v angličtině zvaná "m dash" se dá napsat kombinací klávesy Alt a číselné sekvence 0151 na numerické klávesnici. Její kratší sestra "n dash", tedy normální pomlčka (neplést si se spojovníkem, znaménkem mínus), se píše Alt+0150. Pomlčka se v českém textu píše s úvodní mezerou, kdežto v angličtině i bez mezery, tam vyhovuje právě ta delší varianta. Ale historicky se dlouhá pomlčka v češtině vyskytuje běžně.

V ústavě máme též, (54/3) že prezident není z výkonu své funkce odpovědný. O velezradu nejde, žaloba k Ústavnímu soudu se konat nebude, a i kdyby, neuspěje. Plácnutí do vody. Prezident konal správně, dle vlastního uvážení, v souladu se svou přísahou (59/2) "Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.".

Ten chrchel měl mít 53 metrů. Ty stromy na modelu jsou plně vzrostlé, ty škatulky kolem jsou normální domy. Klidně to postavit šlo, ale ne zrovna tam. Svět je dost velký, aby v něm byla města různého charakteru. Žil jsem léta v Londýně, například, tam by to zapadlo do konceptu.
