Pamatuji si, že mamka v 50tých letech prala běžné drobnější prádlo jednou týdně ve vaně na valše. Jednou za měsíc bylo velké prádlo. V domě byla prádelna, tak se zatopilo pod kotlem, aby se bílé prádlo vyvařilo a pak na valše vyprat, bělit, škrobit, v ruce ždímat velké kusy. Byla to dřina na celý den. Malou pračku Romo jsme kupovali až v 60tých letech.

V šedesátých letech jsme milovali debrecínské párky. Byly hodně tenké, každá nožička měřila cca 30cm. To křupnutí, mastná pusa i ruce. Když s ohřívaly, tak na vodě plavala červená mastná oka.

Přes dva roky jsem se starala o partnera se stařeckou demencí. Po jeho úmrtí a po zkušenostech s touto péčí jsem si podala předběžnou žádost o umístění do DD. Dokud budu aspoň částečně soběstačná, chtěla bych využívat terénní sociální služby, abych mohla zůstat ve svém. Teprve při rapidním zhoršení zdravotního stavu bych služby DD využila. Nechci dětem přidělávat starosti. Ještě mají do důchodu daleko a starost o nemohoucího člověka je závazek 24hodin, 7dní v týdnu, 365dní v roce.

Já bych si, v tomto věku, už na dítě netroufla. Poslední třetí dítě se mi narodilo v 26letech a v 41 letech jsem už byla "babka čekatelka" na první vnouče.

Ještě bych pochopila kdyby si vzali dítě z Dětského domova, aby mu zajistili lepší život. Ale toto ne.

Zcela s Vaším rozhodnutím souhlasím, protože se nemáte za co stydět. Sama jsem ve věku, kdy mé děti budou stát před stejným rozhodnutím. Abych je zbavila pocitu, že budou odsuzovány, že se mě chtějí zbavit, sama jsem si, s předstihem, dala žádost na umístění do DD. Dokud budu soběstačná, tak tam nastoupit nemusím. Toto rozhodnutí jsem udělala po zkušenosti, kdy jsem se dva roky doma starala o přítele s Alzheimerem, pro kterého jsme nemohli sehnat umístění... Zobrazit vše