"Neprotestují jen proti politikům. Protestují proti pocitu, že ekonomická pravidla hry jsou nastavena tak, že už nemají šanci dohnat ty, kteří začali dřív."
Bohužel klasická ukázka současné mladé generace, vzdát boj předtím než vůbec začne a svést to na systém.

Problém dnešních, a nejen mladých, lidí je v tom, že mají pocit, že si vyberou, kde chtějí žít, určí si, kolik by chtěli brát a kolik času jsou ochotní tomu věnovat, a očekávají, že systém jim to nějak zajistí.
Ale takhle to nefunguje a nikdy nefungovalo. Dokonce ani za komárů ne. Byť si mnozí idealizují, jak bylo krásně.
Problém dnešních, a nejen mladých, lidí je v tom, že mají pocit, že si vyberou, kde chtějí žít, určí si, kolik by chtěli brát a kolik času jsou ochotní tomu věnovat, a očekávají, že systém jim to nějak zajistí.
Ale takhle to nefunguje a nikdy nefungovalo. Dokonce ani za komárů ne. Byť si mnozí idealizují, jak bylo krásně.
Člověk by si měl nastavit určité priority a postupně je naplňovat. Prostě nelze mít najednou úplně všechno: nekonečnou svobodu, velký plat, nádherný byt, každoroční dovolenou u moře a hlavně krásnou mladou inteligentní a úžasně skromnou milující manželku, která, kromě toho, že bere slušný plat v zaměstnání, ještě stačí vychovat dvě krásné chytré děti a alespoň 2x týdně obšťastnit manžela. Tak to prostě nefunguje a touhy a přání mladých lidí mít všechno...
„Mladí nemají motivaci mít stejnou kariéru, jako měli jejich rodiče, jít do zaměstnání, mít vysoké odvody a těšit se na penzi.“
To jim nikdo nebere, každá generace má svoje, ale bez práce prostě nejsou koláče. Vše prostě nemůže být hned, i když každá druhá reklama podsouvá mladší generaci, že je nejlépe se "bavit" ...
Patřím ke generaci rodičů dnešní mládeže. Domov a sociální postavení jsme si budovali píli, odříkáním a promyšlenou finanční strategii. Zadarmo nám nikdo nic nedal, poměr platy/ cena bytů byl taky šílený a úrok tehdy tuším kolem osmi procent? A museli jsme mít stavební spoření, kde se šetřilo pět let na základ. A pak jsme prostě šlapali brázdu - výchova dětí, budování domova, každodenní práce a postupné zdokonalování životní úrovně. Do penze máme taky...
Problém je asi v tom, že dnešní děti Jsou zvyklé od malička mít všechno co chtějí. Po příchodu do života najednou zjišťují, že nejde mít všechno , jelikož nejsou zvyklí od malička si něco odpustit a nebo naopak na něco šetřit a za něco bojovat. Starší generace byla podstatně skromnější, jak říkávali rodiče... Vem si chlup na dlani když tam není. ...S tím jsme byli všichni smíření, Byli jsme zvyklí šetřit, lecos si odpustit a v případě, že jsme něco chtěli...
podstatné je to,co tady bylo řečeno,nechtějí žít jako jejich rodiče,chodit do práce,šetřit a čekat na důchod,chtějí "žít",ale uspořené peníze rodičů jim nesmrdí,nechápou,že když něco chtějí,musí se o to zasloužit,něco pro to obětovat,jako jejich rodiče
Nikomu nic zadarmo nepřistálo na účtu - tedy pokud se nenarodil se zlatou lžičkou v puse, či do té "správné" rodiny. Ono samo se nic nevybudovalo. Téměř všichni se museli sami a docela tvrdě přičinit a to bez práce moc nešlo. Takže mládeži, zatnout zuby a také něco pro svoji budoucnost sám vytvořit. Život není jenom ša-la-li.
My jsme taky neměli byty k dispozici, představa, že někdy budu mít vlastní byt byla absurdní. Vůbec se nebavím o rodinném domě. Dokonce jsme nikdy ani neuvažovali, že si budeme moc někdy třeba i byt vybavit a nábytek jsme si posbírali od všech příbuzných. Vlastně se čekalo, až se nějaký byt uvolní třeba po babičce, ať to může znít příšerně, ale bylo to tak. A že si někdy koupíme třeba nové auto? Tak tím jsme se ani nezabývali. Dnešní mladá generace je...
Prostě půjdou do nájmu, jako řada ostatních. Nebo počkají, až odejdou na věčnost babička s dědečkem. Budou muset přehodnotit, za co a kolik utrácejí za zbytné věci, předražená latté a fesťáky. A budou muset víc pracovat. Bez práce nejsou koláče.