Nakoukl jsem do komentářů a chvílemi měl pocit, jako by začínala kulturní revoluce, téměř po čínském vzoru. Nějak rychle se zapomnělo, jakou roli sehrála česká divadla a umělci v listopadu 1989. Tehdy jejich občanskou angažovanost mnozí vítali, dnes jim někteří upírají právo veřejně vyjádřit názor. S jejich postoji nemusíme souhlasit, ale právě svoboda projevu, za kterou se tehdy zasazovali, platí i pro ně. Kritizujme jejich argumenty, nikoliv jejich právo promluvit. Smutné.
Stát nechť spravuje budovy v památkové péči, jako Zlatou kapličku, Stavovské divadlo.... ostatní, včetně herců, ať se živí vlastní činností. Zaměstnanci a živnostníci taky neberou dotace. Páni herci a herečky jsou OSVČ jako ostatní.....brali snad Shakespeare, Rembrandt či Michalangelo nějaké dotace od státu? Neeeé, tak proč naši komedianti? Neboť skuteční herci nám téměř vymřeli.
Takže zase začínám bojkotovat divadla, ačkoliv divadlo miluji, nehodlám dělat stafáž kašpárkům, kteří si myslí, že můžou zneužívat svoji práci na prosazování svých osobních potřeb a zájmů. Počkám, až se zase ti sebestřední tyrani, u kterých jinak jejich nadání a umění oceňuji, uklidní.
Vůbec nechápu, proč bych měla v divadle, které jsem si zaplatila poslouchat, nějaké plky ohledně jakékoliv politiky. Okamžitě bych odešla. A to je ono podprahově ovlivňujete takovýmto jednáním názory a smýšlení lidí.