Docela typický článek do stylu "10 věcí, co jsme dělali blbě", co má za úkol hlavně nalákat na kliknutí. Když se to ale čte pozorněji, dost to skřípe.
Něco na tom pravda je, to uznávám. U šikany, komentářů na váhu nebo toho tlaku na výkon se fakt dřív hodně věcí přehlíželo a dneska se to bere jinak, citlivěji. To bych článku nebral.
Jenže mám pocit, že z toho chtěj za každou cenu udělat trauma. Skoro každá vzpomínka na devadesátky se tam otočí buď na "trauma", nebo na "rodiče se o...
Patrně slečna nebo paní autorka tu dobu nezažila, pak neví o čem píše a pokud ano, tak mèla smutné dětství. Moje děti, i většina jejich kamarádů, v té době byly vychovávány s láskou, byly spokojené, šťastné, samostatné, ale nikoliv bez dozoru. Jejich případné problémy nebyly zlehčovány, ale s citem řešeny.
Jako psycholožka pracující i v 90.letech musím napsat, že tyto uvedené předsudky neplatily určitě tehdy a částečně ani dříve, jen se tolik nemedializovaly. Asi okurková sezóna a není o čem psát? což si nemyslím. A pokud chcete k tématu víc psát, poraďte se s odborníky, příp. zvedejte problémy dnešní mládeže.
Nesplnila se autorka o nejakych 10-20 let?? To, co píše v článku, platilo za sociku. Já měla školní děti v 90.letech a vychova byla tehdy už jina.
174