Zahraniční politiku určuje vláda TEČKA
Hradní pán nechápeže v ČR je parlamentní systém ne prezidentský .
Ale ja chápu že zelený mozek má stále touhu řídit a rozkazovat .
Bože, už nech odejde komunista , rozvědčík , schvalovač invaze 68 ….
Zahraniční politiku určuje vláda, a né prezidortík, ten se má v tomto podřídit vládě a nedělat si vlastní(pardno Kolářovou či zbrojní) politiku. Prezident však nemůže určovat vlastní politický kurz nebo odporovat vládní linii, protože nenese politickou odpovědnost za chod a směřování státu. Pro jednotné působení státu v zahraničí (např. v EU či NATO) by měl reprezentovat postoje, které stanovila vláda, tak jednoduché to je
Již několikrát bylo zdůrazněno, že zahraniční politiku vykonává vláda v čele s premiérem, což není výmysl současné vlády, ale vyplývá to přímo z Ústavy. Z tohoto pohledu je zahraniční politika jedna, a to ta, kterou realizuje vláda. Prezident stále volá po jednání se zástupci vlády, na kterém by se dohodl jednotný postup v zahraniční politice. Tento stav by byl ideální, kdyby prezident neblafoval. Zřejmě počítá s tím, že by na těchto schůzkách v podstatě...
Milý pane ministře, jestli se domníváte, že má ČR dvojí zahraniční politiku, tak byste snad měl uvést, čím se ty dvě politiky od sebe liší.
Prezidentova kompetenční žaloba nemá se žádnou zahraniční politikou nic společného: je to výlučně vnitrostátní záležitost. 😉
A nebo možná k ní neměl dostat důvod a mělo mu být umožněno to, co bylo umožněno každému prezidentovi před ním 😀
Nebo mu alespoň mohl někdo odpovědět na dopisy, případně přestat odmítat schůzky:) Snaha byla ale jen z jedné strany.. Druhá strana prostě chtěla, aby byl zticha a šoupal nohama
Nezlobte se na mě, ale čistě objektivně - Petr Pavel opravdu zkouší prezidentský puč. Naprosto šílená byla jeho čtená řeč k velvyslancům ohledně dvojí zahraniční politiky. Té vládní a té jeho. Zahraniční politiku dělá dle ústavy pouze vláda. Ten člověk je pouhý tupý pěšák figur v pozadí.
To je ta jeho studovaná komunistická propaganda, kdy měl škodit v týlu nepřítele. Hrát slušného, nenápadně provokovat vládu a dělat ublíženého s miliardáři v pozadí. A pokud možno vyprovokovat nějaký zásadní problém, aby se k moci dostali ti, co ho tam dostali, přes ty, kteří se tam derou zpět.
Jen ať ji nestahuje. Alespoň všichni vidí, že pan prezident je umanutý žalobníček, který tak rád mluví o zavedených zvyklostech a sám je od samého počátku nové vlády nerespektuje. Mluví o souladu zahraniční politiky a při tom vládu a její zahraniční politiku pomlouvá, všude po světě. Mluví o vstřícnosti a při tom umanutě trvá na žalobě. Fialovi by podepsal i obal od čokolády, kdyby mu ji dali na stůl a Babišovi hází klacky pod nohy od samého začátku. Pak...
Pan prezident dal již několikrát zcela zřetelně najevo, že s politikou vlády nesouhlasí. Budiž, je to jeho právo. Na domácím kolbišti je to navíc docela osvěžující. Nicméně, pan prezident tak v podstatě kontinuálně činí i na tom poli mezinárodním a to už je na pováženou.
V kontextu toho, a při vědomí, že zahraniční politiku určuje (a odpovídá za ní) vláda, působí jeho současné vyjádření dost farizejsky.
415