Zpráva s názvem „Prezident hovořil o transatlantické bezpečnosti“ přitáhne minimum kliknutí, ale zpráva „Petr Pavel a Keanu Reeves podruhé“ garantuje stovky tisíc přečtení a živou diskusi v komentářích to vše pro pár špinavých zlaťáků.
Média tak zcela vědomě zjednodušují státní činnost na úroveň společenského magazínu.
Kult obyčejnosti v praxi.....
Takovouhle reprezentaci naší země by Zeman nezvládl. Poslední tři a půl roku je to velká změna k lepšímu.
Chápu, že se najdete i tací, kterým neviditelný bývalý prezident v pyžamu vyhovoval lépe, ale těch deset let jsem já s ním taky strpěl, tak teď to zase strpíte vy. Není to fér?
Nevím, čemu prospívá většině občanů ČR, že se Pavel setkává a nechá fotit s hvězdami stříbrného plátna. Chleba fakt levnější nebude, ale je to jasné zviditelnění našeho zážitkového prezidenta. Ten pro svůj celoživotní kariérní růst a znovuzvolení používal a použije cokoliv. Hledat za tím něco jiného je zbytečné, starého psa novým kouskům nenaučíš.
Setkání Pavla s panem Reevesem? Že se na sebe smáli, je něco zvláštního a nebo mají nějaký hlubší vzájemný vztah? No ano, určitě to pisatel nepsal pro nic jiného, než pro info, jaké má prezident známosti a s kým chodí na pivo, na rozdíl od pana Babiše. Měl by si vážit toho, co mu tato funkce umožňuje, protože bez ní, by asi jeden o druhém neměli ani potuchy. Možná se dočkáme vystoupení té kapely na Letenské pláni pro účastníky Milionů chvilek, kdo ví.
Inteligence Petra Pavla nesahá ani k podrážkám Zemanových bot. Při debatě Zeman - Pavel, Pavel s ostudou pohoří jak papír. Voliči PP budou jen nevěřícně zírat koho volili. Tady nebude stačit Pavlův dobře střižený a nagelovaný vous a nově nastřelené vlasy. Tady přijde na řadu tvrdá realita. Proto se Kolář této debatě tvrdě brání.
Na Petru Pavlovi je sympatické, že i při setkáních, která mají mezinárodní a reprezentativní význam, nepůsobí jen formálně a odtažitě. Umí být přirozený, lidský a bez zbytečné okázalosti. Setkání s Keanu Reevesem tak nepůsobí pouze jako další oficiální fotografie prezidenta, ale také jako obyčejné lidské setkání dvou známých osobností. Právě tahle přirozenost podle dává prezidentské roli lidský rozměr a ukazuje, že důstojná reprezentace nemusí znamenat odstup a strojenost.
747