Rusko se v zásadě už netají tím, že Ukrajina je jen začátek, a že jejich zájmy neskončí dohodou o Ukrajině. Potvrzuje se, že Evropa udělala extrémně dobře, že Ukrajinu podpořila. (A trestuhodně zanedbala situaci v roce 2014)

Putina nelze zastavit pouhými slovy. Je potřeba ho zastavit silou práva, jednotou demokratického světa a především takovou vojenskou podporou Ukrajiny, aby další agrese Ruska nebyla možná.
Zákon není jen paragraf v knize. Zákon bez síly, odhodlání a schopnosti vymáhat jeho dodržování zůstává pouhým slovem na papíře.
Demokratický svět musí pochopit, že samotná diplomacie a nekonečná jednání nestačí. Pokud má právo něco znamenat, musí za ním stát skutečná síla...

Kdyby Rusko neohrožovalo své sousedy, Finsko by v NATO vůbec nebylo. Požadovat teď jejich odchod jako podmínku míru na Ukrajině jen ukazuje, že Moskvě nejde o dohodu, ale o přepisování bezpečnostní mapy celé Evropy.

Dnešní zprávy posilují argument, že Evropa potřebuje nejen místo u jednacího stolu, ale především společnou představu míru, jasné nepřekročitelné podmínky a plán, co dělat, pokud Rusko odmítne.
A jedna věc se konečně začíná měnit. Macron už nemluví jen o tom, co Evropa nesmí dopustit. Mluví také o tom, co má sama Rusku navrhnout. To je přesně ten diplomatický posun, který jsme hledali. Evropa má Rusku sama předložit svou představu poválečného uspořádání a...
Z počátku jsem byl přesvědčený, že by Evropa měla dát Rusku najevo, kde jsou hranice a podpořit ukrajinskou obranu. Poslední dva roky ale ruská ekonomika upadá tak viditelně, že už považuji za mnohem prospěšnější dál Rusko vysilovat. Rusko totiž nemůže být poraženo v pravém slova smyslu - vojensky. Ale může se zhroutit dovnitř a být na dalších dvacet, třicet let de facto neškodné.
....
Paradox je, že kdyby Rusko přestalo válčit, vydalo se cestou ekonomické spolupráce, začalo makat na vzdělávání lidí a celkovém růstu tak by jejich vliv ve světě přišel časem sám.
Zvolili si cestu agrese a skončí jako gubernie Číny.
To by však lid musel začít přemýšlet a oligarchy vypráskat na Sibiř.

Přesně jak to napsal Alex Švamberk ve svém komentáři:
"Připomíná notorického zloděje, který slibuje, že už nebude krást, uloupené věci si však nechá a ještě žádá, aby mu k nim přihodili i to, co ukrást nedokázal. Současně mají jeho sousedé strhnout všechny ploty, které si postavili, aby se k nim nedostal, zbourat strážní věže a poslat pryč kamarády, kteří tam hlídali. Vše výměnou za slib dobrého chování."
novinky.cz/clanek/komentare-komentar-chce-li...

Tento jev nemá jeden jediný oficiální termín, ale v závislosti na pohledu (politickém, psychologickém nebo sociologickém) se pro něj používají různé pojmy:
.
Odvrácení pozornosti (Distrakce)
V politologii se nejčastěji mluví o strategii odvrácení pozornosti. Vládní režimy záměrně vyvolají krizovou situaci nebo konflikt, aby veřejnost...
Tady se ukázalo, co Rusákům skutečně vadí. To, že Finsko a Švédsko vstoupily do NATO Putina asi zaskočilo. Mysle si, že západ přehlídne Ruskou agresi na UA stejně jako před tím v Čečensku, nebo v Gruzii. Zvláště po vlažné reakci západu po okupaci Krymu. Takže i když tvrdí opak, nejvíce jim vadí sankce (včetně těch sportovních), pobaltské státy a Finsko v NATO. A do NATO se nevstupuje - já chci. Do tohoto čistě obranného paktu se o vstup žádá a daná země...
...perfektní státnický projev, který uhodil naprosto přesně hřebíček na hlavičku! Obdivuji, jak po všech těch problémech s migranty a potomky migrantů se vzchopil a dal najevo přesnou strategii postupu proti ruskému fašismu a neokoloniálním snahám. Přesně popisuje skutečnou povahu ruských záměrů a cílů dobýt Evropu a získat to, co se Stalinovi nepovedlo a Putin to vzal jako svůj existencionální leitmotiv.
Všichni by měli pochopit, že Rusko lze udolat jedině soustavnou a neutuchající skutečnou podporou Ukrajiny. A je jedno, jestli jde o chcimíry nebo realisty. Všichni normální lidi chtějí mír. Ale s psychopatem Putinem, který spálil všechny mosty a má strach o svůj život, je možnost jednání omezená.