Mnoho let jsem pracoval jako ředitel několika základních škol. Součástí řídící práce bylo i školní stravování. Ne nahodilé, ale systematické, plánované. Stravovací komise se scházela koncem každého měsíce. Jejími členy byla vedoucí úseku školního stravování, hlavní kuchařka, ekonomka, ředitel školy a jedna ZŘ, zástupce učitelů, žáků(školní parlament), zástupce rodičů(SRPDŠ).Nejprve se vyhodnotil jídelníček za uplynulý měsíc, připomínky, nedostatky...

Myslet si, že úředník a lejstro jsou jediným nástrojem, který může zajistit pro děti nutričně vyvážené a zdravé obědy, a pokud jeho úřad zrušíme, čeká nás katastrofa, je hloupost.
Ten úřad nebude nikdy mít páky na to, aby si dodržování té diskutabilní vyhlášky vynutil.
Takže je to jako s tím králem, co si myslel, že má nové šaty a všichni kolem věděli, že je to jen jeho představa....
S nadsázkou lze říci, že jestli si někdo přeje kontrolovat a usměrňovat stravování dětí, tak by se měl zaměřit i na domácí stravování. Nemyslím si, že úroveň školního stravování je tak špatná, aby muselo být svazováno pravidly, která povedou k tomu, že děti jídla nebudou chtít jíst.
Každá jídelna v jiném regionu by měla být pod diktátem nějakého usnesení ze shora na zdravou výživu? To ani náhodou.
Jestli někdo má problém, že by měly děti nezdravá jídla, není přeci na škodu tlačit na ředitele a provozovatele jídelny od rodičů, jaké jídlo bude vytvářeno když oni jsou platící zákazníci.
Vždycky je to o lidech. Mám vnoučata ve dvou školách. V jedné vaří po svém, chutně a zodpověďně. Děti snědí vše. V druhé podle doporučení a polovinu jídel vyhodí, děti je odmítají. Pokud jde o nevýživná jídla, tak bude stačit pár kontrol, podle účetních dokladů se snadno zjistí kde a co nakupují. A je pak na zřizovateli, co z toho vyvodí. Bohužel v Česku se děje spousta věci, za které by měl následovat trest, to by ale nemohlo platit, že ruka ruku myje od hlavy až k patě.

A má naprostou pravdu, jídla ve školních jídelnách mají dost přísné normy, které musí personál striktně dodržovat. O tom, co škola bude podávat dětem k obědu by měla rozhodovat dohoda rodičů, dětí, školených kuchařek a financí, které jsou rodiče ochotni platit. Jakékoliv nařízení pomazaných hlav jsou vyhozené peníze, když to dětem nechutná. Myslím, že kromě kriminálních excesů typu Úvalská kuchyně jsou naše školní vývařovny na dost dobré úrovni. Uškodila...
Je to otřesné. Rozhodnutí o tom co děti budou jíst ponechat na vedoucí školní jídelny. Co ta o tom může vědět. Že jo. Nakonec se jim bude podbízet a vařit co dětem chutná. O tom přeci musí rozhodnout kvalifikovaný úředník z Prahy. A že se v Jižních Čechách vaří jinak než ve Slezsku? Detail. A vůbec. Není to málo? Neměli by specializovaní, řádně vyškolení úředníci provést výzkum a poté určit jaký objem má mít polévková lžíce ve školní jídelně. A...
To jsou zase nesmysly. Šéfka SZÚ netuší, co je to školská rada a jaké má pravomoci. Stát se to samozřejmě může, ale jen ve školách, kde jsou neaktivní rodiče a zástupci zřizovatele.. A to ještě nemluvím o tom, že velká část lidí, kteří pracují ve školních jídelnách jsou srdcaři, co nad sebou opravdu nepotřebují bič. Na tohle nadávají zejména lidé, kteří by podobné možnosti sami zneužili a podezřívají z toho ty ostatní.
Barbora Macková odborně sice nic moc, ale politicky, politicky jí to myslí opravdu správně.
Je to na škole a rodičích, ne na paní Barboře, co se bude ve školních jídelnách vařit. A věřte paní Barboro, oni to zvládnou i bez vás.