"Utrpení Christy Pikeové. Kolik poprav ji ještě čeká..."
Její oběť musela prožít nepředstavitelné utrpení a hrůzu, které jí už nikdo nevrátí. A přesto dnes slyšíme především o utrpení pachatele. Opravdu jsme se dostali tak daleko, že dokážeme více soucitu věnovat vrahovi než člověku, kterému vzal život? Tohle není humanita. Tohle je zvrácené převrácení hodnot, při kterém se na oběť zapomíná a pachatel dostává další a další ohledy.
Je smutné a doslova hrůzostrašné sledovat na diskuzích jak lidé si pletou spravedlnost s pomstou a aktem spravedlnosti s lynčováním. Podobní lidé stejného smýšlení a názorů zřizovali a vedli lidové soudy. Byli inkvizitory u Inkvizice. Podíleli se na zvěrstvech při odsunu Němců což já osobně považuji za období naší národní hanby. Po nabité svobodě jsme se chovali stejně jako předtím Němci. A podobní lidé tu dnes vystupují tak jak vystupují a hájí svoji odpornost zvrácenost a sadismus.
Některé komentáře tady nejsou o spravedlnosti, ale o obyčejné touze po pomstě. „Ať trpí ještě víc.“ „Ať si to vyžere.“ A nejlépe asi tak, aby trpěla víc než její oběť. Jenže v tu chvíli už nejde o spravedlnost. Jde o potřebu někoho nenávidět a trestat pro vlastní uspokojení.
To, co udělala, bylo odporné a neomluvitelné. Tečka. Ale zjišťovat, proč se z člověka stal pachatel, není totéž jako tvrdit, že jeho čin byl v pořádku. Tohle snad není tak složité pochopit....
135