

Fascinující. Pustila jsme si pár rozhovorů s panem Maryškou, prohlédla jeho webovky a do muzea se chci vypravit. Doma máme též pár barevných diapozitivů, z nich podomácku vyrobené černobílé fotografie, pohlednice... Ta posedlost filmovými májovkami postihla jak generaci rodičů, tak nás. Krásné vzpomínky.

Nedivím se, to úplně zapadá to do smutného odborného i kariérního vývoje paní Pekové. Spíš se divím, že měla v médiích takový prostor během akutní pandemie covidu i později. Asi je to tím, že rozhovory prostě neodmítala a novináři jsou kolikrát rádi, že vůbec někoho najdou k tématu, kterému sami nerozumí. Bohužel už nerozliší, že se úplně netrefili do odbornosti a pokud dotazovaný sám nemá soudnost...

S cedníkem to zkusíme, nicméně v minulosti se nám osvědčilo otočit běžný triedr/kukátko a skrze něj si dva sluneční srpky promítat na stín něčí hlavy na zdi 😉 Pokud zatmění nastane během dne (když je slunce výše), tak se na srpky změní i běžné světelné skvrny pod hustými listnatými stromy.

V letošní rekonstrukci bitvy z roku 1866 u Hradce Králové hrál Václav Vydra zase generála Windischgrätze (rakouská strana). Ano, shodnu se s většinou diskutujících, že indiánští náčelníci by se měli oslavovat více. A za mě to ani nemusí být názvem piva, živé rekonstrukce bitev, filmy, památníky a hlavně zařazení do školní výuky historie úplně stačí. Jsem ráda, že jsme se na střední škole v rámci historického semináře osudem indiánů ve vznikajících USA podrobně zabývali.

Žádnou paniku, v ČR je také spousta invazních i původních druhů organizmů, které jsou jedovaté nebo koušou. Nehodlám se kvůli tomu vystěhovat nebo přestat cestovat. Chce to přiměřenou opatrnost a kdo má čas, může přiložit ruku k dílu. Čili zase zkontroluju svůj oblíbený říční břeh a zlikviduju tam křídlatku a netýkavku. Každý se může postarat o kousíček krajiny. Sáček na sběr odpadků je samozřejmost i na výletě.

Děkuju za článek, nikdy mě nenapadlo zjišťovat, jak se tento hmyz jemenuje. Klasické "hovado", tj. bzikavka dešťová se mi zdá častější, ale asi záleží na krajině. Každopádně letos jsem ještě neviděla ani jednu. A ani komáry. Nás sice obtěžují, ale je to podstatná část jídelníčku ostatních členovců a ptáků, příležitostně i ryb. Kdysi jsme stáli u rybníka, plácali hovada přímo na sobě a házeli je rybkám :-)

To je hrůza, co tady lidi píšou. Proč asi existuje závislost na alkoholu, drogách nebo na čemkoli jiném? Prostě někteří z nás mají v duši bolest či tíseň tak velikou, že ji zahánějí závislostí, až to nezvládnou. Dočasná úleva ze stane zlozvykem a nakonec poslední cestou. Existuje individuální příčina takového stavu duše, ale bohužel ji psycholog nenašel, nebo i přes velkou snahu nedokázal dotyčnému pomoci, či dotyčný takovou pomoc ani nevyhledal (důvodem...

Nedávno (5.5.2026) vydal jeden z účastníků záchranné akce na youtube podrobný rozbor, tam je řečeno vše, včetně podle mě rozumného přístupu k riskování v životě:
youtube.com/watch?v=D3c8xGE78ic

Podle mě to souvisí s výchovou a prioritami každého jedince. Někdo minimalizování odpadu a třídění zbytku a nepřeplňování popelnic přirozeně zvládá, někdo zjevně vyžaduje "full service" a nevidí důvod se snažit. Po městě se opakovaně objevují cedule typu "velkoobjemový odpad patří do sběrného dvora", případně "zákaz vyvážení firemního odpadu", ale je to marné. Pokutu nikdo nedostane, kamery u popelnic nejsou. Popelnice otevřená směrem do ulice je přeplněná...

Mám pocit, že ani nové toalety a odpadkové koše na parkovištích/výchozích bodech to samy o sobě nezachrání, i když na některých místech určitě schází úplně a nebo jich je pomálu. Je to hlavně zanedbanou výchovou a špatnými příklady. Když po sobě může "záchod" zahrabat domácí kočka, proč by to nedokázal člověk? Letos v Besedických skalách (kde přitom toaleta i kontejnery na parkovišti jsou) to byla také hrůza děs. Nedalo mi to a na túře (i den předtím na...
4