

U nás bydlíme tři, já, partner a jeho dospělý syn. Několik měsíců jsem si od všeho schovávala lístky a na konci měsíce udělala soupis, kolik za co utratíme. Potom se sepsaly veškeré náklady, nájem, inkaso, telefon(platí partner za nás dva, syn si platí svůj a ten nebyl počítán), poplatky, jídlo a domácnost. Součet se vydělil třemi a každý přispívá tou částkou do celku a protože partner platí nájem, telefon a inkaso, já potraviny a domácnost, rozpočítali...

Pokud hádky přesáhnou tu mez, kdy je jasný rozchod, OK. Ale teprve potom, až dojdou do cíle nebo aspoň civilizace. Protože nechat partnera někde, kde to nezná a může se mu něco stát, je srabárna. Mohou se hádat, může jeden jít deset metrů před druhým, ale měl by mít přehled, jak na tom je. Rozejdou se pak nebo doma. I v tom je síla a respekt, i když ji třeba ten druhý nemá. Ale má ho ten, co by mohl odejít, ale neodejde.

Moc hezky napsáno a hodně jsem se v tom našla. Verneovky, Mayovky, Zorro mstitel, Stanislav Rudolf... V 15 přečtené celé dětské oddělení a knihovnice mě pustily do oddělení pro dospělé. A tam - sci-fi!
A spousta beletrie, naučné literatury a všeho co jen člověk pomyslí. Jsem za to vděčná.
A ano, i to čtení pod peřinou, díky kterému mám asi od 11 brýle, ale nejspíš bych to udělala znovu, vždyť odejit od knížky v nejlepším, to se prostě nedá.

Nejsem důchodkyně, ale tašku na kolečkách používám mnoho let, jak na těžké nákupy nebo věcí z balíkovny, tak třeba na převoz hnojiva na zahradu nebo jsem v ní vezla mikrovlnku, pytel vápna a jednou jsem v ní převážela z chaty k veterináři i našeho bígla, když mu vylítla ploténka a nemohl chodit a já prostě 17 kilo živé váhy neunesu. Ta paní sepisovatelka ví málo o životě.
4