

Zažila jsem něco podobného. Neustálé shazování, jak k ničemu nejsem, neumím to a ono. Přitom jsem zvládala veškeré práce kolem domácnosti, jak mužské, tak ženské. Když se narodilo dítě, začal na něj neskutečně žárlit. Když jsem v noci přebalovala a kojila kojence, neustálé kydy, jak mi to dlouho trvá a on se přece nevyspí. Dítě nepřebalil ani nenakrmil ani jednou. Poté občas přiletěla facka. Za ní následovaly omluvy, jak to už víckrát neudělá a kdybych ho...

To jsou teda poznatky! Přesně toto jsem říkala svému nástupci už v r. 1991, když mě nahradil na postu vedoucího personálního odboru. Že se musí naučit pracovat s průměrem. Protože podprůměr propustí a nadprůměr půjde na vlastní živnosťáky, kde si vydělá násobně víc. A za 30 let na to konečně přišli "lovci hlav"?

Spíš to bylo tak, že banky tyto účty nechtěly zakládat. Člověk s exekucí byl tak v pasti. Jednu exekuci mu strhli hned při výplatě, druhou z účtu. V součtu neměl ani na chleba.
7