

Bohužel, díky našim politikům se staženým ocasem z EU notiček, brzy takové i u nás. Jezdím z nočních směn okolo 6. ráno už druhou desítku let a nikdy se mnou nejezdilo tolik nalehko vybavených mladých mužů zjevně odněkud opravdu hodně z jihu, a nemyslím tím ty v našem prostředí kulturně začleněné, ti se projevují velmi odlišně. Zde zmiňuji ty v mikinách s kapucí, buď jednotlivce či skupinky, věk od cca 20 do 30 let, dělající nepořádek a působící hluk či spící ve vlaku metra.

Kde jsme to jen všichni tenkrát slyšeli, jak lidé bydlí "v podivných králíkárnách"? Ty tenkrát vysmívané "podivné králíkárny" jsou oproti těm dnes jakože luxusním bytečkům hotové paláce! Zajímalo by mě, když se tehdejšímu panu prezidentovi zdály byty v panelácích nedůstojné bydlení, jak by ohodnotil to, co je nám dnes vydáváno za pohodový standard. Kvůli takovému krcálku by se měl člověk zadlužit na celý život? Pardon, ani na toto nedostane hypotéku každý...

Takřka všechny produkty technologického pokroku tohoto odvětví mají jedno společné - dovedou být dobrým sluhou, ale jsou špatnými pány. Hranicí je rozumná míra využití. A zde pozor. Pokud se AI stane nástrojem, bez kterého si dotyčný člověk pomalu ani "neutře zadek", pak je něco špatně. Jakýkoli nástroj, který nahrazuje lidské myšlení, je jistou formou brána do pekel. Sama to vnímám tak, že pokud je technologie využita k urychlení činnosti, kterou je ale...

Já té mladé mamince rozumím. Jsem si takřka jistá, že prošla během života nějakým intenzivním traumatem, možná už v dětství či během dospívání. Je zajímavé, že právě toto měly společné rodičky, které až úzkostně odmítaly nástřih a pokud k němu došlo, velmi špatně se s ním smiřovaly a zanechal na nich (když k němu přesto došlo), především na psychické stránce, nepěkné následky. Studovala jsem porodní asistenci na VŠ, během praxe na porodním oddělení a...

Když jsem před lety pracovala krátce v Penny marketu, byl tlak ze strany vedení na rychlost na pokladně obrovský. V té době ještě fungovala nástěnka a vedoucí mi mou pomalost, byť jsem pracovala nejrychleji, jak jsem jako nováček uměla, dost drsně vytýkala.

Pocházím z dnes již dlouhá léta pražské městské části, dříve vsi Libuše. A i ona "libušština", dnes již z velké části zapomenutá, neboť do Libuše přibylo mnoho asijských občanů i lidu odjinud a starousedlíci vymírají, má svůj "dialekt". Bylo to místo, proslulé chovem husí a později Libušskými drůbežárnami (a sousedícím masokombinátem), učilištěm kuchařů a řezníků, tedy výrazy typické pro tyto profese měly vliv na zdejší "slovník" a ovlivnily slova jinak...

Osobně vidím rozdíl jen nepatrný, asi jako vlevo ráno těsně po tom, co vstala, vpravo už po snídani či zkrátka odpočatě, ale pokud se ona sama cítí dobře a pozvedlo jí to sebevědomí, proč ne. Uměle nevypadá. Pokud by se usmívala i na fotce vlevo, nebyla bych si jistá, která fotka je "před" a "po" zákroku. Ale ruku na srdce, která z nás by si nepřála vypadat o něco více odpočatě a svěže, nejlépe bez jakékoli operace? :-)

Berme to tak, že Italové naše mnohými oblíbené jakože italské pokrmy vnímají jako my Češi, kdybychom viděli někoho, kdo si objedná smažený sýr se svíčkovou a bramborové knedlíky. Když to dotyčnému tak chutná, jeho věc, jen není na místě vydávat to za autentický pokrm. Co se týče "paitalských" jídel - měla jsem přímo v Itálii tagliatelle s boloňským ragů (pro mě nutná bezlepková verze), ale verzi se špagetami (a ještě k tomu konjakovými, jiné těstoviny už v...