Petr Kružík
Debata o migračním paktu se u nás redukuje na strašení „500 migranty navíc“. Jenže realita je složitější. Česko má dlouhodobě 1 200–1 600 žádostí o azyl ročně. Nový systém zpřísňuje selekci už na vnější hranici EU. Screening, rychlá řízení a návraty mají omezit sekundární migraci. Část lidí, kteří dnes projdou Evropou až k nám, by se sem vůbec nedostala. Po započtení relokací by tak ČR mohla skončit na podobných nebo i nižších číslech než dnes.
Riziko paktu...
Strana, která má plná ústa suverenity a nezávislosti, nedokáže ani zajistit, aby Česko zastupoval vlastní ministr. Místo toho pošle Slováka. To už není paradox, to je fraška. Ne technická chyba, ale politické selhání a ukázka, že řeči o národním zájmu končí ve chvíli, kdy je potřeba udělat elementární státní povinnost. Suverenita jako marketing, realita jako improvizace.
Skutečný blind trust (USA):
– Majitel neví, co vlastní. Původní investice se prodají a správce nakoupí jiné, o nichž politik nemá žádné informace. Příklad Barack Obama.
– Žádné Side Letters, žádné instrukce. Správce je nezávislý a zákon zakazuje jakoukoli komunikaci, která by umožnila vliv.
– Politik nemůže ovlivnit hodnotu svého majetku. Portfolio je široké a anonymní, takže neví, komu jeho rozhodnutí pomáhá.
Model Andreje Babiše:
– Majitel přesně ví, co vlastní. Agrofert je konkrétní holding, který zná do posledního detailu.
– Politická rozhodnutí mají přímý dopad na hodnotu firmy. Agrofert podniká v dotacemi a regulacemi řízených sektorech....
Musím říct, že pan Zahradil na mě působí velmi nedůvěryhodně. Celý ten „realismus“, o kterém mluví, je ve skutečnosti jen elegantní obal pro ústup z principů. Když někdo začne relativizovat podporu Ukrajiny slovy o „přehodnocení velkých tvrzení“, tak to není strategie, ale rezignace.
Je alarmující, když člověk s tak dlouhou politickou minulostí přichází s tím, že hodnotová politika je problém. Ne, problém je politika bez hodnot. Přesně ta, kterou pan Zahrad...
Těžko věřit, že se Andrej Babiš náhle „navždy“ vzdává Agrofertu z čistého idealismu. Načasování je příliš výmluvné. Blíží se prezidentská volba, řeší se trestní kauzy a střet zájmů by mu v návratu k moci výrazně překážel. Vzdání se holdingu tak působí spíše jako kalkul než zásadový krok.
Do toho si Babiš buduje tradiční roli „oběti systému“. Příběh muže, který musel obětovat vlastní firmu, aby mohl „sloužit lidem“, je přesně ten typ narativu, který mobilizu...
V téhle situaci je jasné jediné: rozhodující nebude samotné Babišovo prohlášení, ale to, co se ukáže v následujících týdnech. Média už vypustila své smečky investigativců a teď začne závod o to, kdo skutečně zjistí, jak je nový trust postavený a kdo bude Agrofert fakticky ovládat. A upřímně, v tomhle bodě už hodně záleží na štěstí, tedy na tom, která strana narazí na silnější argumenty a přesvědčivější informace.
Jedni budou hledat potvrzení, že jde o upřím...
Myslím, že Babiš ve smyslu symbolického gesta může mít pravdu, že chtěl ukázat ochotu odstranit formální střet zájmů, aby mohl být jmenován premiérem. Ale zároveň věřím, že tohle rozhodnutí bude pod silným tlakem. Od médií, opozice, veřejnosti a reálná implementace bude klíčová. Pokud se Agrofertu ujme skutečně nezávislá správa a nastanou jasné mechanismy kontroly, může to fungovat. Pokud ale zůstane vše v mlze, je to jen marketingový tah.
Rozumím obavám, ale upřímně – za ně nemůže Green Deal. Za ně můžeme hlavně my sami a liknavost našich vlád od roku 2000. Zatímco Skandinávie, Benelux nebo i Rakousko už před patnácti lety modernizovaly teplárny, budovy, sítě a průmysl, my jsme tu pořád věřili, že uhlí bude levné navždy a že energetika se obejde bez dlouhodobé strategie. Když ostatní rozjížděli FVE, větrníky, úspory, chytré řízení spotřeby a stabilní PPA kontrakty, my jsme řešili, kdo kde p...
Celé tohle divadlo se slzama v parlamentu má jediný cíl, odvést pozornost. Vždycky, když se řeší jeho střet zájmů nebo byznys, spustí melodii o tom, jak mu všichni ubližují a jak dělá všechno ‚pro lidi‘.
Realita? Babiš už dávno nehraje o pověst, ale o majetek. A tohle teatrální sebemrskání je jen kouřová clona k tomu hlavnímu, zařadit Českou republiku do skupiny Agrofert a mít tak zcela legální cestu, jak si ze státu udělat dojnou krávu.
Okrádání vlastních v...
Nejironičtější na tom je to, že AB nejvíc okrádá právě ty, kteří ho volili a volí. Protože ti „obyčejní lidé“ mu přes daně, dotace i trh platí jeho impérium.
Do toho si připočtěte, že zlikvidoval velkou část konkurence v potravinářství a nechal si na ÚOHS dosadit Mlsnu, což byla faktická pojistka, že se mu do toho nikdo nebude montovat. Výsledek? Méně konkurence = vyšší ceny.
Proto máme v Česku potraviny dražší, než by odpovídalo našim příjmům. A Babiš se ok...
Když člověk čte podobná varování, je dobré to zasadit do kontextu. Ano, Rusko je hrozba. A ano, pád Ukrajiny by zhoršil bezpečnostní situaci v Evropě. Ale takzvané „vítězství“ Ruska by neznamenalo, že Putin získá doma silnější a sebevědomější režim. Paradoxně by byl mnohem křehčí. Musel by silou držet obrovské, nepřátelské území, řešit trvalý odpor, krmit okupaci a dál mobilizovat vyčerpanou společnost. To není posílení, to je zátěž, která režim rozežírá z...
Němci si teď chtějí koupit konkurenční výhodu levným proudem. Krátkodobě jim to asi projde, mají větší ekonomiku, větší manévrovací prostor a průmysl, kterému se vyplatí přilepit nálepku „strategický“. Jenže dlouhodobě to není žádná výhra. Buď se jim podaří zkrotit ceny energií strukturálně (rozšířit výrobu, zlevnit grid, odstranit vlastní chyby Energiewende), nebo po roce 2028 budou zase stát před stejným problémem – jen s větší dírou v rozpočtu.
A my? My...
