

Označovat situaci za „puč“ ze strany ministra zahraničí je velmi silné a nepřiměřené/neprofesionální tvrzení.
Celý spor tak působí jako osobně vedený vůči prezidentovi než jako čistě institucionální otázka.
Soud se vyjadřoval k postavení prezidenta jako instituce, nikoli k osobě pana Pavla.
Právě reakce některých členů vlády ale naznačují, že osobní rovina v tom hraje hlavní roli.

Takže když Ústavní soud rozhodne rychle, je to problém, ale když běžný občan čeká roky, je to taky špatně? To pak ale není argument o podjatosti, spíš o fungování justice obecně. Navíc jde o předběžné opatření – to má být ze své podstaty rychlé. Označovat to za ‚vazalství‘ je docela odvážný výklad. To je opravdu úroveň argumentace od veřejně působící osoby, pane Okamuro?

Babišův způsob kritiky nechápu. V kontextu tohoto, se celá vládní garnitura v Babišově podání smrskla na spolek teoretiků. Je s podivem, že někteří členové vlády pro své resorty nemají nejen praktické kompetence, ale chybí jim i jakýkoliv hlubší vhled do problematiky, o které rozhodují.
Je to zkrátka populista, dostatečně hloupý pro podobná vyjádření.

Historická fakta mluví jasně: účast prezidenta byla v minulosti samozřejmostí, a to i v případě Václava Klause či Miloše Zemana. Současná argumentace Petra Macinky a Andreje Babiše tak působí v kontextu tradice vyloženě nedůstojně.
Je smutným paradoxem, že necelých čtyřicet let po pádu komunismu si česká společnost vybrala do čela tyto figury: usvědčené populisty, politicky nedozrálé asistenty a nacionalisty, kteří mají k češství velmi selektivní vztah...

Není to dáno ani NATO, ani jednoznačně Ústavou – rozhodující je dohoda mezi prezidentem a vládou, přičemž v ČR dlouhodobě platí pouze nepsaná zvyklost, že na summitu NATO vede delegaci prezident.
A vláda se dohodnout nechce, takže si sama zavírá možnost to změnit.
Babiš udělal velikou chybu, že se do sporu nechal Macinkou zatáhnout. Je otázka, čím ho tento emočně nedospělý jedinec přesvědčil, či vydíral. To se nikdy nedozvíme...