Vstup Ukrajiny do Evropské unie v současném stavu by podle mě znamenal obrovskou devalvaci celé instituce EU. Pokud Evropská unie začne ohýbat vlastní pravidla podle momentální politické nálady, naprosto tím ztrácí důvěryhodnost.

Ukrajina si musí konečně vybrat, buď chce patřit do demokratické Evropy, nebo bude dál státně adorovat OUN a UPA, organizace spojené s válečnými zločiny, etnickými masakry a vraždami desetitisíců civilistů. Převlékat brutalitu páchanou na Polácích, Rusínech, Maďarech, Češích, Židech a dalších menšinách za „boj za nezávislost“ je morálně nepřijatelné. Civilisté zavraždění často mimořádně krutým způsobem neměli s žádným bojem za ukrajinskou státnost nic... Zobrazit vše

Tak snad nezůstane jen u řečí a to vyznamenání mu opravdu sebere.

Půjčka? Spíš další šance, aby si část ukrajinských elit stihla pořídit další vily v zahraničí, zatímco běžní lidé umírají v zákopové realitě, o které mocipáni jen řeční.

Když si prezident jmenuje třináct z patnácti ústavních soudců a pak se na ten samý soud obrací ve sporu s vládou, nevypadá to úplně jako náhoda. Spíš jako čekání na drobnou protislužbu za jmenování. Ať si každý udělá obrázek sám.

Podle médií Ukrajina vítězí už čtvrtým rokem. Pořád nové zázračné zbraně, pořád nové titulky o ruském kolapsu. Jenže výsledek je zatím hlavně masové vykrvácení Ukrajiny. Umírají statisíce mužů, národ se demograficky ničí a EU tomu politicky i mediálně tleská. Tomu se neříká vítězství, ale pomalá likvidace Ukrajiny.

Tak hlavně doufám, že všichni ti internetoví stratégové, kteří dnes tak statečně volají po válce a počítají s nejhorším scénářem, budou v případě skutečného průšvihu stát mezi prvními v odvodové frontě. Ne jen posílat do boje cizí syny od klávesnice.

Kudy chodí, tudy škodí 🤷🏻‍♂️

Je smutné, když prezident České republiky nestojí na straně vlastní vlády a místo toho si jede vlastní předvolební linku. Ať už je člověk napravo, nebo nalevo, hlava státu by měla v podobných věcech navenek stát za Českou republikou jednotně. Místo toho působí jako malé ješitné, mocichtivé, sobecké a umanuté dítě.

Nemáme prezidentský stát, i když se pan prezident občas tváří, jako by tomu tak bylo. Měl by si uvědomit, že už dávno není v armádě, kde se věci řeší rozkazem. V parlamentní demokracii má vláda své pravomoci a prezident své. Ta urputnost, s jakou se dožaduje účasti tam, kde ho vláda zjevně nechce, působí spíš nedůstojně než státnicky. Od nejvyššího představitele státu bych čekal víc zdrženlivosti a méně ješitnosti. Tohle je opravdu trapné.

Když se někdo roky stylizuje do role morálního majáku, neustále kádruje, špiní a obviňuje ostatní, měl by mít sám zameteno před vlastním prahem. Pokud pak vyjde najevo, že má taky máslo na hlavě, nemůže se divit, že vypadá jako pokrytec. A házet to potom na komplot okolí a fňukat, že mu všichni ubližují, je už jen trapné divadlo. Volič nakonec rozhodne sám a u voleb vystaví účet všem.

RVHP bylo svého času byrokratické zvěrstvo, ale Evropská unie se svou zelenou politikou mu začíná zdatně konkurovat. Jen s tím rozdílem, že dnes se tomu neříká plánované hospodářství, ale „záchrana klimatu“. Když stát začne určovat seniorům, kolik masa smějí sníst, nejsme už u ochrany přírody, ale u ideologického diktátu. Proti tomu je někdejší RVHP amatérský kroužek.