Upřímně nechápu, co je komu do soukromí druhého člověka a kde se v některých lidech bere ta neustálá potřeba někoho urážet, pomlouvat a vytahovat kdejaké drby. Ať už mám na kohokoliv jakýkoliv názor, pořád je to především jeho soukromá věc.
V tomto případě je dobře, že se média občas musí zodpovídat za to, co zveřejní. Novinářská svoboda přece neznamená právo beztrestně lhát, překrucovat skutečnost a přikrášlovat si příběhy jen proto, aby z toho byl co největší...

Dobře je tak, lháři, pomlouvači a manipulátoři odkudkoli musí vědět, že je hranice, i pro naprostý bulvár třeba, kterou nelze přestoupit. Když nemají důkazů a "zkouší to". Zvyšuje to sledovanost těch, kteří nemyslí vlastní hlavou, dají na slova svých "guru", zvyšuje to logicky "konzumaci reklamy". A společnost to pak posílá tam, kde nemá být, schopná tolerovat lži, ztotožňovat se s nimi. Klesá její stupeň komplexnosti a tím i schopnost odolávat takovým...
Postrádám smysl soudů pro přiměřenost.
Předně by na tak vleklém řízení neměl neúspěšný vydavatel bulváru profitovat.
Dále očekávám zřetel na to, že takový finanční dopad se pro vydavatele jeví jako stále ještě ekonomicky přijatelný. Vylhaný článek o nevěře manželky umírajícího prezidenta musel být kasovní trhák.
Prostě mi připadá, že soudy víc zajímá, aby na sporu náhodou žalobkyně...
Jakákoliv lež v novinách, médiích celkově by měla být trestaná exemplárním způsobem. Nejde o Havlovou či někoho jiného, ale o princip. Pokuta má být na hraně , tzn velmi přísná, ne likvidační, ale pokud se tomu bude blížit, osobně bych nebyl proti.
Nechápu proč se jasný případ táhne nekolik let. A pokud je tedy článek opravdu nepravda, měla by být pokuta taková, aby to byl opravdu čitelný zásah, který bude finančně opravdu bolet. Druhá věc je ta, že hlavní vinu by měl nést autor článku...