Když jsem slyšel o jejím životě v bavlnce... nechtěl jsem ani věřit.
Poradkyně pro svobodu projevu si pan Andrej cení nejvíc.
Teď jde o to, zda jde víc o svobodu projevu...
Nebo o Natálku Vachatovou.
P. S.
Na sociálních sítích uvedla své životní motto:
„Nikdy nedojdeš daleko, když nevíš, kam jdeš. Ale nejdál dojdeš, když nevíš...
Přiznám se, že nejsem příznivcem současného nastavení, kdy máme povinný poslední rok školky, k tomu odklady školní docházky (které střídavě omezujeme a podporujeme) a pak devět let základky. Dříve školka povinná nebyla, odkladů bylo minimum, a základní škola zvládala učivo za osm let. Ano, mělo to své chyby, ale dnešní posun o dva roky (odklad + rok docházky navíc) + povinná školka mi přijde poměrně významný a nedá se vysvětlit jen vývojem ve školství...
Tak jsem si říkal, že ze strany vlády zatím nevyšla ani jedna zpráva o katastrofickém suchu. Média jsou už několik týdnů plná zpráv o tom, jak extrémní sucho je a co vše ohrožuje a vláda řeší boj s prezidentem. To je jejich úhlavní téma. A pak se to rozjede. Mikromanažer začne úřadovat. Ne pan prezident, pane Babiši. Ale sucho ohrožuje naši republiku.
A jet na Slapy, je dobrý nápad. Uvidí, jaká je tam hladina vody a udělá fotky, jak se o sucho zajímá. Nic...
Takže si shrňme, kdo je paní Vachátová:
A takový člověk nás stal z našich daní už půl mega….
Andrej to měl pozvolné vždycky. Jakožto potomek socialistických papalášů nemusel zvládat středoškolskou výuku (protože, přeci, neuměl francouzsky!, to je lidské a pochopitelné), nemusel pak zvládat ani vysokoškolskou látku (protože, přeci, tu středoškolskou ošulil). Všechno je to lidské a tolerantní, pochopitelné k obtížím, se kterými se Andrej musel potýkat. Výsledek je, že Andrej nezná základy, které každý jiný zná. A tohle nám tady teď, lidsky...
"Když to vezme do ruky Babiš tak je to co? V pořádku!"
(Parafráze kusu dialogu z hry Mlýny)
128