To je ten problém EU. Místo, aby se zabývala důležitými věcmi dnešní doby, jako je vlastní bezpečnost, akceschopnost, konkurenceschopnost, jednota v zahraničních otázkách, společná obranná politika, společné právo, společný kapitálový trh, společné daně atd. tak se zabývá názvy potravin. To není příklad silného státu, pouze hry na něj.

Opět významná, velice důležitá a potřebná změna, která nám výrazně ulehčí a změní život. Nebudeme už výrobci klamáni, podobně jako tomu bylo u tuzemského rumu a pomazánkového másla nebo sojového masa a vegetariánských párků. Ještě zbývá upravit název benzinu, protože ten dnešní s různými aditivy a biosložkami nemá už s tím původním, pravým z konce 19. století mnoho společného.
Zatímco Evropa řeší migraci, bezpečnost, ekonomickou stagnaci, energetiku a konkurenceschopnost, Brusel se rozhodl zaměřit na skutečně strategickou prioritu, zda smí být na obalu brambůrek obrázek slaniny, když uvnitř žádná skutečná slanina není. To je přesně ten typ krize, který vyžaduje okamžitou pozornost evropských institucí, několik pracovních skupin, odbornou komisi, konzultace, směrnici a ideálně ještě mimořádný summit.