Řada diskutujících z toho bude patrně „v šoku”, ale na horách platí určité zásady chování. A je jedno, jestli to jsou Alpy, hory na Slovensku, nebo třeba Jeseníky - všude si člověk může třeba zlomit nohu. A prostě to ta matka porušila.
horskasluzba.cz/cz/aktualni-informace/informace-a

Bezpečí dítěte je pro mě důležitější, než cokoliv jiného. Asi není úplně problém nechat čekat děti ve věku 8 a 14 let, než se matka vrátí, i kdyby to byla hodina. Tam jse hlavně o to, kde je nechala čekat. Já bych je tam nenechala. Možná naštvaná, ale šla bych s nimi zpět.
Úplně mě zaráží místní komentující...takže chování matky je vlastně v pořádku?
Rodiče mají za děti snad nějakou odpovědnost ne? Ale to koukám, ta většině nic neříká.
Kdyby je nechala čekat někde jinde než v horách, kde se může počasí měnit každou minutou, dejme tomu ...Nehledě na to, že se jí samotné mohlo cokoliv stát......
No, já mám podobnou zkušenost. Můj ex si před lety vzal našeho tehdy ještě malého šestiletého syna, odjel s ním na dovolenou kamsi do hor (pokud mě pamět neklame-raději bych na to zapomněla- byly to Tatry) a tam rozhodl o soukromé "horské túře". Samosebou řádné vybavení neměli ani jeden, prostě odjel s klukem na dovču. V horách se pak odchýlil od turistické stezky a rozhodl se vyškrabat na nějakou skálu. Malé dítě samosebou nebylo něčeho takového schopné...
Chodím po horách celý život. Vím tedy, že základem vztahu mezi horou a člověkem je pokora. To ta takzvaná maminka vůbec netuší.
Není naprosto podstatné, zda se člověk na nějakou horu dostane nebo nedostane. Pokud mi podmínky brání ve výstupu (počasí, zdravotní stav, fyzička, nálada, ostatní lidé ve skupině), tak se tím prostě netrápím a dál nejdu. Ta hora se beze mne obejde.
Pak holt chodí po horách i takové ty turistické imitace, jejichž jediným...
Děti vychovávám k tomu, že jejich rozhodnutí mají důsledky, i k tomu, že musí počkat chvíli tam, kde je jim určeno. Pokud se jednalo třeba o hodinu, a staršímu bylo 14, udělal bych to samé a byl bych ochotný se z toho i zodpovídat. Záleží na okolnostech, jestli byly jen vystrašené z mlhy (to je důsledek jejich rozhodnutí), anebo jestli jim i něco skutečně hrozilo.
8 a 10 let, a nedokážou dvě hodiny počkat na jednom místě? Teda vlastně dokážou… Čekaly na mámu přesně tak, jak jim řekla. To, že se jim to třeba nelíbilo nebo cítily stres? V pořádku… Jediné, co bych přidal, je vysílačka kvůli té mlze, náhoda je blbec… Ale jinak je od těch turistů hezké, že u nich počkali. Bylo to ovšem jejich rozhodnutí a do rozhodnutí matky je jim houby.
Chápu že líní lidé budou zase skuhrat, ale ta matka se z hlediska vývoje dětí zachovala zcela správně. 😉
Na výšce se nás populární psychiatr zeptal, co je nejdůležitějším úkolem rodiče. Většina začala podobně jako zdejší diskutující tvrdit, že ochrana dítěte za každou cenu. I mně se to tehdy zdálo jako dobrý nápad.
Vyučující nám ale vysvětlil, že to je až druhý úkol – nejdůležitějším úkolem je připravit dítě na samostatný život, kdy už rodiče nebudou pomáhat. Měl...
Ti kluci by to čekání dost možná zvládli bez fyzické újmy, ale co jim z toho zážitku zůstane v hlavách? Že se na ně máma klidně vykašle, když jí budou překážet ve splnění snu?🙄😔
Výprava se holt vždycky musí přizpůsobit možnostem nejslabšího účastníka, to je v horách železné pravidlo.