Čech nesmí vstoupit do armády ciziho státu,
říká zákon. Žalobce má rozhodovat podle zákona a né svých dojmů.
Vzdálenost hraje v porušení zákona
nějakou roli?
Tento případ je tak průzračný, že rozhodnout jinak by bylo téměř zločinné. Zákony jsou od toho, aby posuzovaly lidskou činnost dle morálky a obecně uznávaných pravidel. Ohánět se v tomto případě puritánským výkladem zákona zavání afinitou k Rusku.
To je stejné zdůvodnění jakoby kradl což se tedy nemá ale protože to něco ukradl někomu kdo není oblíben tak je to polehčující okolnost. Zákon nepíše nic o tom na jaké straně má kdo bojovat a proti komu. Navíc požádal o možnost bojovat a bylo mu to údajně zamítnuto tudíž věděl že nesmí a přesto tak učinil.
Je pozoruhodné, jak rychle někteří „vlastenci“ zapomínají, že právě Miloš Zeman v roce 2022 českým dobrovolníkům sliboval abolici, aby vzápětí jednomu z nich službu v ukrajinské armádě zakázal. Dnes jim vadí, že státní zástupce odmítl trestat člověka, který šel riskovat život proti ruské agresi – tak hlavně že se pořád mluví o vlastenectví, zatímco skutečný rozdíl mezi obranou demokracie a obdivem k ruskému režimu jim nějak uniká.
Státní zástupce udělal dobrou věc a to nejrozumnejsi co udělat mohl byť tady na diskuzích z toho proruským kolaborantům praská žilka a hromadně se pouštějí do role vykladacu práva a kompetencí státních zástupců.
Pokud v útoku Ruské federace na Ukrajinu spatřoval ten člověk ohrožení demokratického řádu lidských práv a lidských svobod v ČR, čemuž bych asi i rozuměl, neboť v minulosti již okupanti z východu přišli a čtyři desetiletí zde i setrvali, asi bych to spíše opíral o článek 23 Listiny základních práv a svobod. Obzvláště pak v případě, připadal-li mu přístup ČR k obraně těchto hodnot ve vztahu k ruské agresi nedostatečný, resp. nedostatečně účinný. Ústavní...
384