Svatební tradice a jejich proměny
Diskuze se zaměřují na kritiku současných svateb jako příliš honosných a drahých, v kontrastu se skromnějšími svatbami za socialismu. Lidé vzpomínají na minulost s nostalgií.
Oženil jsem se v roce 1969, žádné problémy s prstýnky nebyly a oblek mě ušili ve vývoji v Třešti k maximální spokojenosti. Svatební obřad byl na Městském úřadu v Telči a církevní obřad byl také v Telči. Svatební hostinu jsme měli v Řásné k velké spokojenosti všech zúčastněných. Svatba za socialismu byla perfektní. Rádi píšete kriticky co bylo před rokem 1989, ale skutečnost byla také jiná. Informujte objektivně a spokojenost bude na obou stranách.
Přidám pohled ženicha na vlastní svatbě a oddavajicího na Národní výboru i otce našich dětí po revoluci.
Rok 1975, šaty nevěsta, dodnes moje manželka, z madeiry ušité švadlenou, já smoking, ušitý krejčím. Prsteny na poukaz, ale výběr z několika vzorů. Obřad na radnici, veselka na rekreačním středisku s velmi solidní úrovní.
Od roku 1981- 88 oddávající ve střediskové obci. Obřadní místnost upravená dle trendu doby i v západních zemích, dle dostupných informací v časopisech...
Asi jsem se vdávala v roce 1972 v jiném světě. Šaty dlouhé z holandské krajky se stříbrnou nitkou mi šila švadlena v salónu, svatbu jsme měli na výboře a pak v kostele / bez problémů/, v říjnu svatební kytice uvitá na mé přání z rudých růží z květinářství / ne ostříhané ze zahrádky/, hostina pro 60 lidí v restauraci s živou hudbou/ hráli perfektně vše, co jsme si přáli/, dort a sladkosti z cukrářství, prstýnky koupené ve zlatnictví ve Vodičkově ulici /dnes...
Byly to nádherný časy. Díky za připomenutí. Rodiny si pomáhali, všeho si vážili, měli radost a krásné pocity z maličkostí. A pak se nalili a juchali. Láska je mocná v každý době.
Vdávala jsem se v r.1974 a šaty jsem si nechala šít. Hostinu jsme měli v restauraci a nevzpomínám si, že by to bylo ve spěchu a nebo že by to bylo nějak ubohé. Na naší svatbu dodnes vsichni známí a příbuzní vzpomínají. Netvrďte takové nesmysly dnešním mladým. Je pravda, že jsme neměli svatbu tak nesmyslně honosnou a zbytečně předraženou.
Tehdy byl ještě svět v pořádku, tak že byly oděvní salony, ale ještě se vyučoval obor Dámská, nebo Pánská krejčová, tak že lidé vyučení v tomto oboru, neměli o práci i doma nouzi. Na hostinu strojili kuchařky, které byli známé po celém okolí, také neměli o práci nouzi. Chlebíčky a zákusky z výroben státních podniků jako byl Pramen, nebo Centrum bych vám přál ochutnat. Dodnes nepřekonané a když byla objednávka na svatbu, tak kvalita a obloha byla ještě...
Zase zbytočný recyklovaný článok.
Zažila som svadbu oboch sestier okolo roku 1985. Obidve mali ušité šaty na mieru zo salónu, zákusky boli priamo z cukrárenskej výroby, svadba na radnici, a oslava pre 70 ľudí normálne v reštaurácii s živou hudbou, možno příšernou, ale hrali čo si ľudia vyžiadali.
V r. 1969 svatba na radnici i v kostele, dlouhé krásné šaty z půjčovny, 21 lidí u stolu, rozpočet na oběd i večeři v salonku známého hotelu 110,- Kčs/osoba, prstýnky zakoupeny podle tehdejší módy široké, měli jsme na výběr. Tehdejší můj výdělek 1 600,- manžel 2 000,- vše zakoupeno bez problémů z našich výplat, oba dělníci. Do roka jsme bydleli ve svém novém dvoupokojovém družstevním bytě. Složili jsme na něj 21 700,- A co dnes???
Svatba byla v roce 1968, šaty jsem měla šité v salonu, hudba sice z magnětáku, ale předem nahraná. O poukázkách na snubáky nic nevím. Ten, kdo napsal tento článek, je mdlého rozumu.
Ten článek je opravdu nehorázná slátanina. Vdávala jsem se v roce 1979 měla jsem nádherné dlouhé šaty s madeiry šité v salonu na Vinohradech, svatba byla v salonku hotelu dle dnešních měřítek se 4 hvězdičkama a snubní prsteny jsme koupili ve zlatnictví na "první dobrou".
To je zase blábol pro ty, co se nechají opít rohlíkem. Dost by mě zajímalo, odkud autor(ka) čerpá ty příšerné nesmysly. S manželem jsme se brali v sedmdesátých letech, žádné potvrzení na snubní prstýnky jsme nepotřebovali a výběr byl víc než slušný nebo bylo možné nechat si je vyrobit na zakázku. Šaty jsme měli oba ušité od profesionálů na přání, hostina a párty byla v restauraci dle výběru. Květiny a výzdoba byly také podle přání, samozřejmě zadané o něco...
Já jsem se ženil v roce 1984. Pokud se jedná o "poukaz na prstýnky", tak jsme nejspíš nějaké lejstro měli, nicméně jeho získání asi nebylo nic stresujícího, jelikož to bych si pamatoval. Pokud se jedná o oblečení, tak manželce ušily šaty kolegyně (je vyučená dámská krejčová) a já měl klasické kvádro (nespatřuji na tom nic tragického). Samotný obřad proběhl na havlíčkobrodské radnici, ke které a od které jsme jeli kočárem (manželka pochází z vesnice a jeden...
125