Dodnes mám jednu vzpomínku: Měla jsem na základní škole spolužačku, která vinou zdravotních problémů byla velmi obézní. Učitelka se v hodině TV rozhodla, že ji na to špúlhadlo prostě dostane. Výsledek byl ten, že učitelka stála u tyče, na hlavě jí seděla tato spolužačka a učitelka ji rukama tlačila nahoru na tyč. Dnes je mi 69 let, ale tento pohled mám dodnes před očima.

Co se týká fyzické kondice populace. Stačí se podívat na výsledky regionálních běžeckých závodů běhaných na stejné trati před třiceti lety a teď. Kdo byl tehdy dvacátý, tak by nyní často vyhrál.

Bože, to byla zase slátanina. Průměrná fyzická zdatnost dnes klesá, mnoho dětí neudělá ani kotoul. Jednotné oblečení myslím zcela koresponduje se smyslem dnes hodně skloňovaného tématu uniforem do školy. Na Spartakiádě jsem necvičila, nicméně jsem snad od nikoho zúčastněného neslyšela, že by jí byl znechucen. Krom toho se snažili vytěžit z tradice všesokolských sletů, když Sokolíky prakticky odepsali. Třeba tohle bylo strašně špatně, ale že by všechno, jak... Zobrazit vše

Po přečtení článku se divím, že jsem ten tělocvik přežila a to nejsem žádný sportovní nadšenec. Je fakt, že jsem se na tělocvik vždycky těšila na rozdíl od mých spolužaček.

Škola selhává ve vytváření pozitivního vztahu k pohybu hlavně proto, že je nastavená na úplně jiný cíl. Optimalizuje na měřitelnost, kontrolu a organizaci (známky, normy, výkony), ne na radost, bezpečí a dlouhodobou motivaci. Hodnotí tedy to, co jde snadno změřit, ne to, co je skutečně důležité.

Další problém je strukturální: jedna hodina, jeden učitel a velmi různorodá skupina dětí. Nelze současně vyhovět sportovně nadaným i těm, kteří mají strach, horší... Zobrazit vše

Takové trtochu zevrubné shrnutí, je fakt, že tělocvik byl opravdu o něčem jiném než dnes, a až na malé výjimky na něj nikdo z mého okolí nevzpomíná ve zlém. Možná by bylo už na čase v našich školách přehodnotit přístup k tělesné a nebo tzv. pohybové kultůře. Dnešní děti mají problém doběhnout tramvaj, vyjít po schodech do vyšších poschodí domu a spoustu dalších problémů plynoucích z nedostatku pohybu. O obezitě a z toho plynoucích zdravotních problémech ani nemluvě.

Učil jsem TV na střední škole, ještě nedávno. Jedna polovička třídy má od lékaře trvalou omluvenku z TV. Druhá se dělí na nemehla, lenochy a pár jedinců, co chtějí cvičit. Velmi smutné.

Na tělocviku jsem měl nejraději míčové hry. Zato přeručkovat bradla nebo vyšplhat na laně či tyči byla pro mne noční můra. Měl jsem s tím potíže i na vojně, naštěstí tam se tělesná příprava ubírala trochu jiným směrem.

Popravdě jsem zažil TV i po sociku a jako dítě. Červené trenýrky cvičky a muselo se cvičit. A bylo to do mojí deváté třídy. I když jsme byl kopyto na přeskok přes tyč. ještě v patnácti jsem dával shyby a další co bylo povinné. Nevyjímaje kotoul. A to jsme měli tělocvikářem typického své době ve které studoval. A říkal že v životě nepřežijeme. A dneska bych mu ještě možná i za jeho výchovu a disciplínu poděkoval. Ačkoliv jsme ho nazyvali mnoha přirozeními... Zobrazit vše

Tělák byl v pohodě, hlavně jsme hráli fočus. Můj nejoblíbenější předmět.

Tělocvik měl smysl,a hodně velký.Přeju všem krásné dny.

Dnešní děti by nezvládly nic. Ale palce na obou rukou mají vskutku virtuózní 🤨