Já sám rozlišuju kytky na jedlé a zbytečné. Ale pravdou je, že když se někde pan Větvička objevil (v receptáři, nebo v rádiu), nikdy jsem nepřepnul dál. Své znalosti dokázal předat tak, že zaujal i někoho, jako jsem já. Že se to dobře poslouchalo. Bylo to lidské, vstřícné, příjemné. Vždy bez jakékoliv známky povýšenosti, nebo arogance. Upřímnou soustrast!
Trochu budu parafrázovat pana Wericha: Pan Větvička prožil krásný, ale krátký život. Protože i kdyby...
Tak to je mi moc líto. Sice jsem se s panem Větvičkou nikdy osobně nesetkal, ale jeho laskavý hlas a krásné knihy mě provázely celý život. Vím, měl požehnaný věk, ale pan Větvička patřil mezi lidi, kteří se stanou tou tichou, přirozenou a obohacující součástí našeho života, po jejichž odchodu člověk pocítí bolestnou ztrátu. Naštěstí po panu Větvičkovi zůstane mnoho krásných parků, zahrad , rozhlasových nahrávek i knih. které nás mohou nadále obohacovat.
Pan profesor mi na Dvojce v 5:00 ráno po léta otvíral nedělní Dobrá jitra. S jeho milým hlasem, erudicí a příběhy byla radost vstávat.
V devadesátkách jsem studoval na dohled od Botanické zahrady, které se neskutečně věnoval. A nyní se dozvídám, že skonal v kraji, který je mi domovem.
DĚKUJI VÁM; PANE PROFESORE. 💐🌹
561