Ten článek vypadá, jako záměrná výroba přecitlivělých dětí s psychickými problémy. Život není fér. Nikdy nebyl a nikdy nebude. Výchova na to musí děti připravit, a ne je udržovat v nějaké utopické bublině dokonalosti - protože o to tvrdší je pak střet s realitou.
Docela typický článek do stylu "10 věcí, co jsme dělali blbě", co má za úkol hlavně nalákat na kliknutí. Když se to ale čte pozorněji, dost to skřípe.
Něco na tom pravda je, to uznávám. U šikany, komentářů na váhu nebo toho tlaku na výkon se fakt dřív hodně věcí přehlíželo a dneska se to bere jinak, citlivěji. To bych článku nebral.
Jenže mám pocit, že z toho chtěj za každou cenu udělat trauma. Skoro každá vzpomínka na devadesátky se tam otočí buď na "trauma", nebo na "rodiče se o...
Asi tak, vychovávejme dětičky jak ve skleníku, zametejme jim cestičku jak se dá. Dopadnou jako bažanti z líhně, když je v dospělosti pustí do volné přírody. Já měl jedno zásadní pravidlo, Děti se mají vychovávat s láskou. A k té patří i příprava na život v dospělosti. A ten není jako hřejivá ochranná náruč maminčina nebo tatínkova
Jestliže jsou děti od mala vyžrané a nehejbou se, tak můžou poděkovat jen svým nezodpovědné rodičům. Nevidím jediný důvod proč nepojmenovávat věci tak jak jsou, když je někdo tlustej, tak je tlustej, když někdo běhá s klackem mezi nohama s koňskou hlavou, tak je magor. Tahle rádoby ohleduplnost totálně rozvrací naší společnost. Mám děti 30 a 21let. Ten mladší chodí naočkovanej ze školy přesně takovýma blbostma. Tak se doma rozčílím, řeknu svůj názor, ať...
Patrně slečna nebo paní autorka tu dobu nezažila, pak neví o čem píše a pokud ano, tak mèla smutné dětství. Moje děti, i většina jejich kamarádů, v té době byly vychovávány s láskou, byly spokojené, šťastné, samostatné, ale nikoliv bez dozoru. Jejich případné problémy nebyly zlehčovány, ale s citem řešeny.
Již v letech devadesátých jsem si povšiml že došlo ke změně. Všichni měli své ty práva, vládla téměř anarchie a vše bylo neadekvátní . Ze soudružek učitelek se staly paní se strachem něco říct neboť polistopadové matky řádili s těmi právy jako fúrie. V Rakousku byly cedule Češi nekrást a začalo to podnikání. Kdejaký stánkař byl podnikatel jak majitel západního koncernu. A neplacení faktur byl normál. Tak lze ten vývoj české společnosti heslovitě popsat až k dnešním dnům.
Nesplnila se autorka o nejakych 10-20 let?? To, co píše v článku, platilo za sociku. Já měla školní děti v 90.letech a vychova byla tehdy už jina.
170