V téhle diskuzi ještě nezazněla Pravda je, že jsem četl jen asi 20 příspěvků) jedna verze získání bytu. Družstevní výstavba svépomocí. Protože jsem ji sám podstoupil, mohu jí snadno popsat. Brali jsme se ve 22 letech. Žádost o byt v městském pořadníku, pozice cca 550 místo. Ve více než třicetitisícovém městě šance prakticky nula. Proto jsem ještě před svatbou, rok po vojně, začal družstevně stavět. Po práci samozřejmě. Vklad 20 tisíc kč, vnitřní práce v...

Zapojuji se do této diskuse : nikdy to neměly celé generace lehké, ani za první republiky. Vždy měli výhodu bohatí lidé. Začátkem minulého století přišly dvě války, většina lidí žila nejen v chudobě, ale i ve velkém strachu o život a o budoucnost. Potom přišel socialismus, který rozhodně nebyl žádnou krásnou budoucností. Je pravda, že v devadesátých letech se začaly hromadně stavět paneláky, ale je potřeba připomenout, že se stavěli z našich peněz, resp...
Kdo to má finančně těžší si může každý z nás ověřit úplně jednoduše. Stačí zazvonit někde v krajském nebo i okresním městě na zvonky v paneláku postaveném za socíku a zeptat se tamních důchodců, kteří tam žijí ve vlastním, co dělali za práci. Byty vedle mě vlastní lidé, kteří dělali v profesích, které by si dneska takový byt (jen o 50 let starší než když ho kupovali aktuální majitelé) rozhodně nemohli dovolit. Natož v novostavbě, jak to tehdy kupovali dotyční důchodci....
Moji rodiče, tchán s tchyní, moje žena i já jsme pracovali a pracujeme celý život. Otec byl mechanik, tchán elektrikář. Já jako řemeslník či řidič většinu pracovního života.
Je mi 64 let, pamatuji šedivost minulé doby, její dvojí morálku, dvě nebo i tři generace v jednom bytě.
Patnáct let jsem byl živnostníkem. Pracoval jsem vždy takříkajíc "normálně", 10ti či 12ti hodinové směny byly výjimkou. Ano, někdy byla práce...
Nejsem mladá generace, ani stará. Vnímám ale, že starší generace dostala opravdu spoustu tak říkajíc zadarmo. Pracovala v režimu, ve kterém země rok od roku chudla. Ač pracovali, výsledek jejich práce měl zápornou hodnotu. Tato generace chodí do důchodu brzy a dostává ho lepší, než dostanou ti, kteří si svůj život odpracovali v době, kdy bohatneme. Ti, co to ekonomicky zachránili, dostanou méně a později. Ze společnosti se vytratila solidarita, zůstala jen...
Je mi 77 let. Za doby mého mládí bylo běžné, že v bytě 2+1 bydlely dokonce 4 generace, prababička spala v kuchyni na otomanu. Nikoho nenapadlo cestovat na Maledivy, vrcholem dovolené byly Krkonoše a když měl člověk štěstí, dostal i devizový příslib a mohl jet do Jugošky. Do campu a s konzervama a řízkama v tašce. Děti se ale rodily, protože jsme je chtěly. A nepřepočítávali jsme, kolik nás dítě stojí. Byla to naše radost. A s malými dětmi jsme nikam...
Zkusím neutrálně porovnat starší a mladší generaci.
Starší generace: spořivá, neměla na rozhazování a servis státu byl poplatný době. Rodiny žíly ve dvougeneračních domech, né každý měl auto a málokdo měl na dovolenou v zahraničí. Práce byla jistá, ale nikdo si nemohl vyskakovat.
Mladší generace: ještě nic nevytvořila, zábavu ji platí rodiče. Pocit, že musí být vše hned? Kdo si odkládá peníze? Kdo z mladých není minimálně...
Tak vsem starsim, mezi ktere se za chvili uz taky budu pocitat. Zadna znzijicich generaci to nemela tak tezke, jako dnesni mladi. Na trhu prace totalni nejistota. Skoly je pripravuji na svet, ktery uz dnes nebude existovat. Zajistit si bydleni nikdy nebylo tak nedostupne jako dnes. A hlavne, nikdy tu mladi nebyli tak strasne v mensine. Porad rodte pocet lidi v predduchodovem a duchodovem veku. A mladi jako slaba volicska skupina maji porad mensi moznosti...
Nemá smysl z tohoto tématu dělat generační souboj. Ale je faktem, že za komunistů bylo bydlení dostupné téměř pro všechny. Tehdy si mohla vlastní bydlení dovolit i školní kuchařka, dneska je to opravdu jen pro vysokopříjmové skupiny. Například moje teta se strýcem pracovsali v Uhelných skladech a za to, že se tam upsali, že tam budou pracovat dalších 15 let dostali od podniku byt zdarma. Dneska nejen že není jistota zaměstnání ale ještě k tomu průměrný byt...
Nejsem ani mladá, ale ani stará. Tak jako jsme my nerozuměli generaci našich babiček, tak je přirozené, že dnešní mladí nerozumí té generaci starší. A jsem si jistá, že až půjdu za nějakých 20 let do důchodu, nebudeme na tom jinak. Ale musím říct, že mladé generaci fandím. Chápu, že nechtějí pracovat od rána do večera, za vykonanou práci chtějí dostat dobře zaplaceno, aby nemuseli obracet každou korunu a dopřát si cestování, semtam zajít na jídlo do...
Je mi 61, bydlím v malém domku na okraji velkého města a mám 2 ještě studující děti. Ještě před 15 lety jsem si myslel, že jim každému našetřím do začátku na garsonku, ale dnes je to utopie. Zcela souhlasím, že ceny nemovitostí a souvisejicich nájmů jsou snad jediným neřešitelným problémem (hlavně) pro mladé a že velkou vinu na tom nese investiční typ nové výstavby, jak to tu bylo několikrát zmíněno. Sorry, ale potřebujeme něco jako novou "panelákovou"...