Je mi 77 let. Za doby mého mládí bylo běžné, že v bytě 2+1 bydlely dokonce 4 generace, prababička spala v kuchyni na otomanu. Nikoho nenapadlo cestovat na Maledivy, vrcholem dovolené byly Krkonoše a když měl člověk štěstí, dostal i devizový příslib a mohl jet do Jugošky. Do campu a s konzervama a řízkama v tašce. Děti se ale rodily, protože jsme je chtěly. A nepřepočítávali jsme, kolik nás dítě stojí. Byla to naše radost. A s malými dětmi jsme nikam...

Nejsem ani mladá, ale ani stará. Tak jako jsme my nerozuměli generaci našich babiček, tak je přirozené, že dnešní mladí nerozumí té generaci starší. A jsem si jistá, že až půjdu za nějakých 20 let do důchodu, nebudeme na tom jinak. Ale musím říct, že mladé generaci fandím. Chápu, že nechtějí pracovat od rána do večera, za vykonanou práci chtějí dostat dobře zaplaceno, aby nemuseli obracet každou korunu a dopřát si cestování, semtam zajít na jídlo do...
Jediné, v čem se stala chyba, je výchova; mladí mají pocit, že když si řekli o nový mobil a dostali ho od rodičů, tak že to tak bude fungovat pořád. Pak přijde reálný život a frustrace, že za všechno se platí. Žádná generace to neměla lehké, byly tu dvě světové války, 48. rok, 68. Ani po revoluci nebylo jednoduché si zvykat na nové pořádky, ale všichni tenkrát věděli, že nic není zadarmo a hned.
Nejvetsi problem je, ze dneska chteji hned a vsecno a mysli si ze na zo maji jakesi automaticke pravo.
Dneska si jezdi sami na zahranicni dovolene sami uz 18ti, tisice mesicne utraceji za kaficka, zabavu a pod.
Aby jsem si zaplatil bydleni, musel jsem od skoly chodit do prace i o vikendech, kdyz jsem zacal podnikat, byl jsem v praci 340-350 dni v roce asi 12 let....
Jestli něco mají generace zadarmo není tak důležité. Mnohem důležitější je jestli vidí perspektivu. Změny po listopadu 89 byly tak rychlé a naše očekávání velké, že jsme viděli perspektivu všude. Byla to fascinující i bolavá doba, ale krásná. Měli jsme důvod poprat se o vše.
Dnes už nikdo z mladých nechce tvrdě makat, aby se postavil na vlastní nohy. Každý má představu, že někdo má přiskočit (nejlépe stát) a dát mu nadprůměrnou výplatu, 4denní pracovní týden a přidělit byt 3+1 s garáží. Ale to není chyba těch mladých, nýbrž státních škol, které vychovávají mladé v představě, že na všechno mají nárok, ale povinnost a kázeň žádnou!
Pokud si dnesni mladi predstavuji,ze budou nejmene do 30 let veku studovat,potom budou pracovat max. par hodin denne,aby si stihli uzit zivota a odchod do duchodu nejlepe v 60 letech, tak potom se neni cemu divit,ze maji predstavu, ze jim starsi generace prenecha vse, na co se za cely zivot nadrela.Nikdo nemel a nema vsechno hned a zdarma.
Já to vidím jinak, ačkoliv rovněž souhlasím s tím, že to mladí nemají vůbec lehké, zejména možnosti s bydlením.
Avšak v dětství od nás dostali úplně vše, co potřebovali, také co nepotřebovali, nemuseli prakticky vůbec nic dělat, téměř žádné povinnosti, jen škola. Zvykli si na blahobyt, skočili do života mnohdy po VŠ kolem 26 let života a teď nechápou.....
Chodí s nataženou rukou zpět k rodičům a brblají, závidí prarodičům důchod, to jsem si vychovali vážení.
Ve 30 letech jsem měla druhé dítě… měli jsme hypotéku na dům, půjčku na bydlení…starší dceři jsem nemohla koupit ani bonbony… o 5 let déle jsme koupili pár bytu v Praze( tenkrát za nízkou cenu, ale opět na hypotéku)…po 20 letech……moji dceři je 28 let, koupila jsem ji před 5 lety byt, který jsem ji vybavila, dodnes platím poplatky, takže žije s přítelem zdarma…dostala auto… přesto nemá děti… tak o penězích to asi není, ne?
Vážení, stále platí, že pokud někdo něco umí, tak nemá problém s příjmy. Ovšem nesmí je všechny utratit svým konzumním způsobem života a mít vždy dostatečnou rezervu. Nýmandi, kteří nic neumí a stojí stále jen s nataženou rukou, aby se o ně někdo postaral to budou mít vždycky těžké v jakékoliv společnosti. Pokud ovšem opět netouží po socialismu, kde nemá nikdo nic jen stranické špičky. Kdo to zažil, tak ví jak to fungovalo. Ale i v té době se měli ti co...
Svatá pravda, většina mladé generace si odvykla pracovat a v podmínkách svých rodičů by nepracovali vůbec. Čest výjimkám.
IMHO: Ano, byli výjimky jako AB, kteří přišli k mnohému “zadarmo”, díky kontaktům z minulého režimu. Neprostá většina lidí této generace si ale vybudovala své zázemí díky pracovitost a odříkání toho, co si dnešní generace nehodlá nechat vzít, ale nárokovala by si i to, na co nedosáhne díky své marnotratnosti aby byli IN.