Mám podobnou zkušenost. Tatík kdysi navrhoval výživné 150 Kč pro dvě menší děti, že víc nemá. Doma vilu, bouráky atd. Dům přepsali na dceru jeho nové ženy. Devět let trvalo soudu stanovit výživné, ono to bylo i díky nečinnosti soudce. Nakonec na základě mé stížnosti předsedovi soudu za prodlevu soud nařídil úpravu výživného zpětně. Otec neplatil, po těch letech konečně exekutor vymohl pro děti celé výživné zpětně, tatík měl vysoké provize ze své práce...
Zásadní otázka je, zda se otec o dítě chtěl starat a nebo ne. Pokud mu v tom stát zabránil proti jeho vůli, pak se jeho postupu nedivím. Jde o usnesení IV.ÚS 1478/26, z něhož vyplývá, že soudy omezily jeho čas s dítětem na 4x2 hodiny za měsíc, aniž by respektovaly judikaturu Ústavního soudu o zájmu dítěte do rozhodnutí již zahrnout další rozšiřování. Otec si stěžoval i na omezený rozsah. Jeví se to tedy tak, že snaha otce minimalizovat výživné je protikrok...
Tomu se říká zaťatost.
Srandu by si užil, kdyby jej ten syn vyšplouchl a nechal na holičkách.
Jak on k jiným, tak jiní k němu.
344